TAKHLE BLBÁ JSEM SNAD ANI NEMOHLA BÝT…

Jiří Just

Žánr: Bilanční portrét divadelní umělkyně.
Obsazení: 2 ženy

   Operetní herečka v důchodovém věku si přináší domů urnu svého manžela. Konečně si můžou v klidu popovídat, aniž by jí odporoval. Teď teprve může vysvětlit, proč mu jako "umělkyně" a žena snad nedala vždy, co měla.
   Léta strávená u divadla v druho a třetiřadých rolích ji ovšem poznamenala natolik, že už není schopna být sama sebou a neustále hraje, dokonce i sama před sebou. Tak "věrohodně", že ona sama jediná věří tomu, že byla vždy ta správná, čestná, milující, nezávidějící, přímá, odvážná, moudrá a talentovaná, zatímco všichni ostatní, doba, rodina, děti, i on, manžel…
   Při zmínce o svém mládí - samozřejmě krásném a bez poskvrnky - se však nečekaně její Mládí skutečně objeví: ona sama v padesátých letech, ve svazácké košili, plná entuziasmu a víry v lepší příští ve spravedlivějším světovém řádu. Zatímco se usilovně snaží znevážit tu nepříjemnou přítomnost sebe za mlada, popřít a zesměšnit vše co řekne, je Mladá upřímně zděšena, když vidí, jak skončí…
   Z této vzájemné, poněkud schizofrenní konfrontace, kdy si vzájemně vyčítají, která z nich za neuskutečněné sny a ztracené iluze může, vzniká jakýsi tragikomický obraz jednoho zvláštního a přece typického života, poznamenaného dějinami našich posledních padesáti let. S koloritem a samozřejmě i písněmi jejího mládí, konce padesátých a začátku šedesátých let.
   Tragický v tom, že jde o život skutečně zmarněný, na jehož začátku byly skutečné lásky a touhy něco dokázat - a na jeho konci stejně skutečná samota a ubohost řečí s lahvovým pivem. A nefalšovaný strach ze Smrti, která už naši hrdinku pravidelně navštěvuje a s kterou sympaticky urputně bojuje a smlouvá… Komický pak v tom, jak pevně věří svým pohádkám, že všechno zavinili „oni", smůla a nepřející osud. Netuší, že tohle zpodobení sebe samé je vlastně ta životní role, na kterou celý život čekala. A stále ještě pošetile čeká…
   Text vznikl rozšířením monodramatu Promiň, Arnolde na dvě osoby. Posloužil jako základ, přepracovaný Janem Schmidem téměř k nepoznání, pro inscenaci Z jejího života ve studiu Ypsilon.

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.