RITTER, DENE, VOSS

Thomas Bernhard

Překlad: Zuzana Augustová
Žánr: činohra
Obsazení: 1 muž, 2 ženy

          Název tvoří jména dvou hereček a jednoho herce, Ilse Ritterové, Kristen Deneové a Gerta Vosse, pro které tuto hru v roce 1984 Bernhard napsal a kteří ji také jako první v režii Clause Peymanna hráli. Nechal se zde inspirovat nejen vlastním životem, ale i životem a dílem Ludwiga Wittgensteina. Nejde však o zobrazení skutečné osoby, tak jako hra není hrou životopisnou. Důležitější je inspirace Wittgensteinovou myšlenkou, že některé skutečnosti nelze vyslovit, že se pouze ukazují, kterou Bernhard ve své hře realizuje. Mlčení je přímo hmatatelně přítomné i mezi slovy. A to i přesto, že je zde možné říkat všechno. Námětem hry může být rodinné peklo, dávné křivdy a nenávisti znějící ve vzájemných výčitkách tří sourozenců, v obviňování mrtvých rodičů. Minulost už nelze řešit ani vyřešit. Bernhard nejenže vytváří přesah psychologické roviny, ale jako by ji úplně přeskočil. Všechno co se tu říká, zaznělo ve zdech rodinné vily už stokrát, je to součástí společného rituálu, a ten umožňuje postavám, aby vždy znovu a s jeho pomocí stavěli svůj svět, který je pro ně, zdánlivě jako slepá ulička, ,, jedinou možností existence".

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.