MLČ, JOBE, MLČ

Anica Jenski

Obsazení: 3 muži, 1 žena

Kolika lidem jsi pomohl? Jen za tenhle rok stočtyřicetipěti. Ale bude to stoupat. Lidi potřebujou odpovědi.

Bůh versus Ďábel. Frustrovaný sociální pracovník versus zahořklý invalida. Střet světla a temnoty. Boj o duši a příčetnost jedné polobláznivé holky. Může Bůh trpět syndromem vyhoření? Je nám lépe v realitě nebo iluzi?

Soclawski má často padla. Možná občas slyší děti, jak na ulici kopou do malých lidských hlav. Má padla a když má padla, je normální. Říká, že kdo s tím umí skončit, umí. Říká, že když to nejde, překlop popel na nic. Zařvi. Záclona nahoře se zavlní, pohne. Nebo ne. Za takovou záclonou čeká sociální pracovník Soclawski na dalšího ze svých klientů, Ivana - ďábla, ale setkává se i s dalšími klienty, kteří hledají odpovědi. Proč zrovna jim se něco stalo? Bůh s ďáblem si zde hraje o duše nevinných - Anečky a Janka. Nejvíc zdá se, trpí Anečka. Kde jsou její děti? Touží po nich, nerozumí, nechápe, proč o ně přišla. A byly vlastně vůbec? Odpoví vůbec někdy Soclawski při naslouchání ostatním? A jsou vůbec potřeba běžné odpovědi? 

Hra vyhrála soutěž Švandova divadla, kde měla premiéru v květnu 2012. Brutální hra ze současnosti, jejíž autorka, děčínská básnířka Anica Jenski, se letos dostala do nejužšího výběru dramatické soutěže Cen Alfréda Radoka.

Ty si z pekla holka, hoří ti oko a vedle něj druhý plave. Vím, utopím ti v něm ruku, až budu odcházet.

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.