KRÁLOVSTVÍ

Lenka Lagronová

Obsazení: 2 muži, 4 ženy, řádové sestry

Křehký příběh stárnoucí spisovatelky Beátky se odvíjí v jedenácti obrazech. Na počátku ji vidíme v kuchyni domku, kde osaměle žije se svou starší sestrou, s obrovskou mísou medu, kterou naplnil jejich otec v den, kdy se Beátka narodila. Sestra jí vyčítá, že neumí žít, že je stále jen smutná, žádná radost v ní není. Beátka je nervózní, je zamilovaná do Davida, ale bojí se, "že zase nic..…zase jen čekat."
     Druhá scéna se odehrává v moderním venkovském kostelíku na slavnosti, kdy je mezi řádové sestry přijímána mladičká dívka. Setkáváme se tu se všemi postavami, které tvoří Beátčin vesmír: její starší, mrzutá, milující sestra Marta. Padesátiletý David, stále ještě velmi krásný muž. Moudrý, statečný kněz, jeptišky a stará bláznivá Šimona, která na hřbitov, kde kdysi tekla řeka, chodí chytat ryby a doufá, že se stane "opravdickým rybářem" jako býval její dávno mrtvý děda. Její donekonečna se opakující replika "Na rybu se musí čekat" je jakýmsi leitmotivem celé hry. Když ve třetí scéně po slavnosti společně uklízejí, pozve David konečně Beátku na schůzku.
    Čtvrtá scéna se odehrává na hřbitově, Šimona zase "chytá", obě sestry nervózně, ale s nadějemi očekávají Davida. Beátka touží naplnit smysl ženského údělu, mít děti, vlastní domov a rodinu. V páté scéně ji však David oznamuje, že brzy zemře, její sen se rozpadá, netěší ji ani, že jí někdo poprvé v životě vyznal lásku a políbil ji. David jí nerozumí, vybízí ji, aby zúročila svůj talent ("Ty nepotřebuješ děti. Ty máš talent! …Teď máš krizi, ne?"), sám je plně zaujat velkolepou tragikou svého osudu. Po nějakém čase se však ukáže, že David neumře, jeho svět se pomalu hroutí. Beátka však nakonec najde sílu v nové cestě, pokusí se následovat onu mladičkou dívku a všechno se začne měnit a obrozovat - Beátka začne jinak psát, Marta vyhodí zbytek medu na otcův hrob, v posledním obrazu začne zase pršet a znovu se objeví řeka, Šimona chytne rybu a přinese ji všem ukázat do kostela, ryba zemře, ale i David nakonec zachytí odraz její nové síly.
    Poetika hry osciluje mezi duchovním poselstvím a téměř jadrným, lehce groteskním humorem a realistickou drsností všedního života postav. Krátké repliky, některé jakoby "odposlouchané" ze života, jiné plné křehké symboliky. Především ženské postavy přinášejí několik skvělých hereckých příležitostí.

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.