DALEKO ODSUD (Far Away, 2000)

Caryl Churchillová

Překlad: Martina Schlegelová
Obsazení: 1 muž, 2 ženy

Hra Daleko odsud je podle jedné z vykladaček díla Caryl Churchillové Amelie Howe Kritzer podobenstvím obviňujícím levici za její selhání v průběhu 20. století. Nabízejí se samozřejmě i další výklady – jeden z recenzentů newyorského uvedení našel ve hře téma světového terorismu, jiní nacházejí odkazy k holocaustu, problémům životního prostředí, objevují se odkazy na Pintera, stejně jako na Orwella či Sarah Kane. Temná a velice napínavá vize do sebe, zdá se, absorbovala více témat, které trápí západní svět na počátku nového tisíciletí, a její čtení může být různé. Má zvláštní kouzlo, kterému divák rychle propadne a na konci představení má pocit, jakoby se probudil ze sna. Inscenace Stephena Daldryho v Royal Court Theatre vítala diváky při vstupu do divadla cvrlikáním ptáků a obrázkem venkovské chalupy na oponě. Po jejím vytažení se objevil skrovný a tmavý interiér, do něhož vstoupila mladá dívka Joan a kladla své tetě otázky. Během dívčina „výslechu“ postupně vychází najevo, že byla svědkem krvavých násilných činů, které se odehrávaly přímo před tetiným domem, kam přijela na návštěvu. Joan se snaží dopátrat pravdy. Její teta se ji nejprve snaží ujistit, že to nic nebylo, postupně je však nucena odhalovat čím dál víc skutečnosti. Zároveň však okamžitě vymýšlí další výmluvy a dívku zaplétá do snůše lží. Nakonec vezme dívku do náruče a vysvětlí jí, že zkrvavení dospělí a děti, které viděla, byli přemístěni z nákladního auta do boudy venku, protože jsou na útěku. Joanino další odhalení – viděla strýce, jak tluče muže a dítě železnou tyčí – přinese jen další z řady neuvěřitelných vysvětlení. V druhém dějství Joan pracuje na výrobě klobouků přihlášených do soutěže. Během několika dní Joan vyrobí extravagantní a efektní klobouk a v dílně poznává mladíka Todda. Když jsou klobouky hotovy, ozve se vojenská hudba a pracovní místnost zmizí. Jevištěm projdou řady spoutaných a zbitých vězňů – dospělých i dětí. Mají na sobě barevné klobouky včetně těch, které vyrobili Joan a Todd. Scéna dílny se vrátí – dva kloboučníci v ní probírají překvapivé vítězství Joan v soutěži. Joan vyslovuje politování nad tím, že klobouky, které neuspěly, byly po přehlídce spáleny „spolu s těly“. Ani jeden však neobjasní existenci nebo osud těch, kdo klobouky nosili. V poslední scéně se vracíme zpět do domu z první části. Teta rozebírá s Toddem jakýsi gigantický válečný konflikt – mluví o něčem, co se zdá být globální válkou, v níž stojí proti sobě národy, živočišné druhy a dokonce přírodní živly. Pak se objeví Joan, která do té doby spala ve vedlejším pokoji, a líčí, jak utekla z války, aby se mohla na jediný den setkat se svým manželem Toddem. Hra končí velmi silným monologem, ve kterém Joan líčí svou strastiplnou cestu domů.   DILIA dále nabízí české překlady her Blue Heart (Bláhové srdce) – překlad Milan Lukeš a Cloud Nine (Sedmé nebe) – překlad Martina Schleglová.

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.