NEJVÍC SEBEVRAŽD SE PÁCHÁ V NEDĚLI (Najwięcej samobójstw zdarza się w niedzielę)

Anna Burzyńska

Překlad: Katarzyna Slowiková
Obsazení: 1 muž, 1 žena

Klára a Nikodém jsou mladí, dynamičtí, hlavně ale velmi pracovně vytížení a podle toho také náležitě finančně ohodnocení třicátníci, jejichž životní náplní je být „prima kůl“ a „nambr van“ – bydlet v přepychové garsonce, trávit dovolenou na Mauritiu nebo na safari v Keni, jezdit nejdražšími auty, nosit nejluxusnější značkové oblečení… Co by se však stalo, kdyby o to všechno přišli? Tato situace překvapivě nastane jedné neděle, kdy oba přiznají, že byli vyhozeni z práce a že jejich pracovní vytíženost byla už delší dobu jen komedií předstíranou před tím druhým, ale také před sebou samým, aby si jejich životy zachovaly byť třeba jen iluzorní smysl. Nyní ovšem tato hra končí a nastává „den pravdy“ – nic není tak, jak se zdálo být, a nikdo není tím, kým předstíral, že je. Nikodém a Klára se tak ocitají tváří v tvář realitě: co nevidět jim dojdou peníze a oni budou muset být opět tím, před čím se celou dobu snažili uniknout a co před svým okolím tak úzkostlivě tajili – párem vesnických křupanů, ze kterých to „na kilometr daleko táhne Vidlákovem a zasranou bídou“. Úlevu a rozptýlení jim přinese až nápad spáchat sebevraždu. Klára a Nikodém jsou opět ve svém živlu – vše je třeba logisticky připravit, napsat „memo“ a nachystat si patřičně „stajliš autfity“, aby si z toho všichni sedli na zadek. Zbývá už jen změnit hlášku na záznamníku: „Tady byt Nika a Kláry. Nejsme tu.“

            Hra se odehrává v jednom aktu a v jediné místnosti (prakticky v posteli). Je postavena na dialogu obou postav a její přitažlivost spočívá v použitém jazyce, v němž se to hemží slangovými obraty, zdomácnělými anglicismy (tzv. korporátština) a vtipnými postřehy. Díky tomu je dialog velmi svižný, s množstvím dramatických zvratů a celý text  působí i přes své tragické téma velmi svěžím, zábavně-bizarním, místy až absurdním dojmem.

            V Polsku tato hra získala několik divadelních ocenění a počínaje rokem 2003 se dočkala i řady úspěšných inscenací – např. ve Varšavě, Radomi a Krakově; v roce 2004 se v německém překladu hrála také v Norimberku. V režii Krzysztofa Langa byla v roce 2004 uvedena v Polském rozhlase a v roce 2006 byla inscenována v tzv. Divadle Polské televize („Teatr TV“, cyklus původních dramatických inscenací) – režie se ujal Maciej Dejczer a role ztvárnili Monika Kwiatkowska a Maciej Stuhr.

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.