BÍLÁ PAMPELIŠKA (BIAŁY DMUCHAWIEC, 2007)

Mateusz Pakula

Žánr: Surrealisticko-poetický dokumentárně detektivní příběh
Obsazení: 9 mužů, 14 žen, 2 děti

Po šesti letech od tajemné vraždy Jana Lišaje přijíždějí do horského městečka dva zvědavci  pátrat po příčinách zločinu. Vyptávajíce se místních zabředávají hlouběji a hlouběji do jejich podivného světa, zvyklostí, vzájemných pout a nepřehledného utajování skutečnosti. Jedním ze zvědavců je autor sám, jemuž k napsání dramatu posloužila jeho autentická zkušenost, na jejímž počátku stál novinový článek a následné hledání pravdy na místě zločinu. S postavou autorova Já souvisí odhalená konstrukce světa dramatu, která se s postupujícím dějem začíná vymykat zaběhnutému pořádku. Dosud střídající se přítomný a retrospektivní čas fabule se promíchá a spojuje v neuchopitelném surrealistickém bezčasí. Podobné záhady se týkají také hrdinů, ke konci totiž dochází k záměně těl a osudů hlavních dvou párů: dvojice vyšetřovatelů s obětí a pachatelem.

     Autor o své hře říká, že je především o snaze porozumět a vcítit se, tedy o jedné ze základních lidských vlastností – empatii. Text se vyznačuje cynickým humorem, překvapující fantazií, jazykovou hravostí a netypickým použitím rozmanitých kulturních kódů.

     Polskou kritikou je Mateusz Pakuła pro hru s jazykem přirovnáván k Dorotě Masłowské a pro specifickou „lynchovskou“ atmosféru se Bílé Pampelišce přezdívá „divadelní Městečko Twin Peaks“. Hra byla oceněna jako nejlepší debut na prvním ročníku Gdyňské soutěže polských dramatických textů v roce 2008.

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.