Cena Evalda Schorma za původní hru, dramatizaci či překlad hry (do češtiny dosud nepřeložené) je určena pro studenty a je spojena s finanční odměnou pro autora (nebo kolektiv). Cena je udělována každoročně na základě nominací, přičemž nominovat může jakákoli fyzická osoba, zejména však pedagogové a studenti výše uvedených škol a divadelní odborná veřejnost.
Hlavním cílem je podpora a motivace mladých autorů a překladatelů v jejich autorské práci. Díla začínajících autorů se tak mohou dostat do širšího divadelního kontextu, než je samotná akademická půda. Cena Evalda Schorma se během své existence stala vedle Ceny Alfréda Radoka prestižním oceněním, uznávaným nejen v Čechách, ale i v zahraničí.
Texty oceněné Cenou Evalda Schorma se doposud dočkaly více než 21 divadelních inscenací v profesionálních divadlech, např. v Národním divadle moravskoslezském Ostrava, Švandově divadle, Studiu Ypsilon, A Studiu Rubín, Městském divadle Zlín, Divadle Antonína Dvořáka v Příbrami, a 5 rozhlasových inscenací.
CENA EVALDA SCHORMA ZA ROK 2014
1. MÍSTO
- Otto Kauppinen (JAMU) za překlady her Mika Myllyahy Harmonie a Okko Lea Hřiště
Mika Myllyaho: HARMONIE (Harmonia, 2009)
Co dělat, když je pro vás práce nejdůležitější věc v životě, ale zabíjí vás?
Olavi, divadelní režisér, si plánoval dát si v práci pauzu. Jeho poslední projekt ho dostal až na pokraj zhroucení, tak usoudil, že je nejvyšší čas, udělat si prázdniny. Olavi ale dostane nabídku na nejlákavější projekt ze všech a to: režírovat Goethova Fausta. Jakmile uvidí u své přítelkyně Sanny návrh scénografie – perfektní skleněnou konstrukci, je ve světě divadla zpět. A zatímco se Sanna nemůže dívat, jak jde Olavi vstříc srdečnímu záchvatu, producent Alex se snaží udržet režisérovy extravagantní vize v rozmezí striktně daného rozpočtu. Olavi bude brzy donucen podívat se sám sobě do očí a zvážit svou kariéru, život i vztah… Podaří se mu opět nalézt rovnováhu?
Harmonie, drsná komedie o práci, lásce a vyčerpání, završuje Myllyahovu úspěšnou trilogii (Panika, Chaos,Harmonie). Komedie byla přeložena do angličtiny, němčiny a dánštiny.
Okko Leo: HŘIŠTĚ
Text Hřiště podává zprávu o fungování systému současné západní společnosti ve tvaru absurdní komedie. Jde o příběh dvou hlídačů hřiště na kraji města, Antera a Esy. Antero je pomalejší, ovlivnitelný a má tendenci mluvit rychleji, než myslí. Jeho nadřízený Esa mluví málo a je přesvědčený, že rozumí chodu světa. Nepřímo se v textu vyskytuje ještě jejich zaměstnavatel, Raakkonen, a Anterova sestra.
Text je na hlubší významové rovině konfliktem dvou principů. Jednak omezeného egoistického materialismu, cynismu pracujícího člověka, který si uvědomuje tvrdost systému, ale nemá potřebu jej měnit. Představitelem tohoto principu je Esa. Jeho antagonistou je Antero. Na první pohled se zdá být velmi naivní, zdání však klame. Jsou to spíše odpovědi na základní otázky o smyslu lidského života. Antero je jakýmsi latentním filosofem. Tyto dva principy autor vsazuje do prostředí, jímž je samotné Hřiště. Je to svět, který svoje obyvatele stahuje k malosti a brání jim v rozletu. Tento nelítostný materialistický svět sice nepřímo, ale aktivně jedná: skrz strach ze ztráty zaměstnání a naděje dlouhodobě deptá svoje obyvatele.
Jedním z posledních důvodů, proč si Esa a Antero ještě připadají důležití, jsou zápasy v baseballu, který na hřišti hrají děti. Jeden takový zápas se právě chystá a Esa i Antero se k němu velmi upínají. Raakkonenova hrozba ohledně zavření hřiště a zrušení zápasu však donutí Antera a Esu konečně se mu postavit, i když jen ve hře. Zpřítomní si ho v dialogu, kdy ho svážou a zavřou do kůlny. Je to okamžik chvilkového morálního vítězství nad systémem. Esa vysvětluje Anterovi, že vůbec nešlo o zrušení zápasu, ale o to, že se chystá návrat bývalých hrdinných hlídačů hřišť, kteří vstoupili do politiky, aby bojovali za práva všech hlídačů proti „raakkonenovcům“. O tento velký den, kdy bude konečně hotovo a bývalí hlídači se budou moci vrátit zpět tam, kde je jim nejlépe – na hřiště – je Raakkonen chtěl připravit. Toto podobenství převratu pracujících je však již samo o sobě zvráceně ovlivněné světem hřiště: místo aby se jednalo o práva všech pracujících, jde jen o hlídače. To vystihuje hlavní téma hry: uzavřenost jedince do vlastních problémů, otupělost a neschopnost zajímat se o cokoli jiného.
Texty jsou v elektronické podobě k dispozici v DILIA.
Otto Kauppinen,
se narodil 13. ledna 1991 v Brně do finsko-české rodiny. V roce 2010 maturoval na čtyřletém Gymnáziu Křenová. Na podzim roku 2010 nastoupil na JAMU v Brně, obor Divadelní dramaturgie, kde nyní studuje magisterské studium v ateliéru prof. Petra Oslzlého a prof. Ivo Krobota. Kromě mnoha vlastních školních i mimoškolních projektů spolupracoval na inscenacích s profesionálními režiséry Jiřím Honzírkem (Divadlo Feste) a Konrádem Popelem (Divadlo plyšového medvídka). Školní inscenace Uprchlíci, které dělal dramaturgii a kterou režírovala Marika Smreková, reprezentovala v roce 2012 školu na mezinárodním festivalu studentského divadla FIST 08 v Bělehradě. V roce 2013 absolvoval semestrální studijní pobyt Erasmus na Divadelní vysoké škole v Helsinkách (TEAK). Na jaře 2014 byl dramaturgem site-specific festivalu současné ukrajinské dramatiky SPECIFIC 2014 v Brně, na podzim téhož roku absolvoval stáž v Národním divadle v Helsinkách a spolupracoval tamtéž na festivalu současného divadla BALTIC CIRCLE. V únoru 2015 měla v brněnském Studiu Marta premiéru jeho magisterská absolventská inscenace ADAM 2.0, jíž dělal dramaturgii. Je také autorem scénáře (společně s režisérem inscenace Matyášem Dlabem).
Od roku 2012 se věnuje překladu současné finské dramatiky. Jeho překlad hry Panika od Miky Myllyaha uvedla pražská Komorní činohra v režii Jiřího Bábka jako českou premiéru 3. prosince 2012. 14. ledna 2014 poprvé uvedla i další dosud nepřeložený Myllyahův text v Kauppinenově překladu, a to hru Chaos. 2. listopadu 2014 pak tamtéž proběhla premiéra třetího dílu Myllyahovy trilogie přeložené Kauppinenem, Harmonie. Překlad textu Ke slunečnicím připodobněná od Jussiho Moily vznikl v rámci semestrální školní práce, jejímž hlavním účelem bylo učinit dramaturgický objev. 27. listopadu 2014 jej premiéroval pražský divadelní soubor Ty-já-tr hrající v prostorách Divadla Radar. Za překlady her Panika a Ke slunečnicím připodobněná získal Kauppinen 3. místo v soutěži o Cenu Evalda Schorma za rok 2012.
2. MÍSTO
- Kateřina Holá (DAMU) za překlad hry Duncana Macmillana Plíce
- Natálie Preslová (FFUK) za scénář k dokumentárnímu dramatu Plné ruce revoluce (spoluautor Janek Lesák)
3. MÍSTO
- Ivo Kristián Kubák (DAMU) za dramatizaci románu 1913 (spoluautorka Marie Nováková)
- Šimon Peták (JAMU) za původní hru Hnízdo
GRATULUJEME!