Vaše umělecká dráha v pozici dramatika začala teprve nedávno, o to závratnější je však váš úspěch. Jedním z dosavadních vrcholů je získání prvního místa v mezinárodní soutěži DRÁMA, k čemuž vám srdečně gratulujeme. Jak ocenění vnímáte? 

Jako černý pásek v karate. Je to vysněná meta, ale opravdová práce teprve začíná. Mám samozřejmě obrovskou radost. Myslím, že každý, kdo kdy něco napsal, nebo dokonce někam poslal, touží po tom, že se tohle jednou stane. DRÁMA je v současné chvíli největší (jediné) ocenění, které se dá v češtině v této kategorii dosáhnout, takže jsem se tak jako uklidnil a teď zpátky do práce.

Může dramatikovi v dnešní době podobné ocenění pomoci? 

Určitě v tom smyslu poplácání po ramenou. To je taky důležité. Uspokojit ego dramatika je ovšem jen jedna stránka věci, druhá rovina té soutěže je pochopitelně mnohem podstatnější. Přilákat k textům pozornost divadel, aby se dostaly před lidi, což je samozřejmě od začátku jejich hlavním cílem. Možná je ještě brzy na hodnocení, ale v tomto směru si nejsem tou pomocí úplně jistý.

Jak se na Slovensku, kde je soutěž organizována, dívají na vítězné Česko?

Na vítěznou českou hru se dívají normálně jako na divadelní hru. To československé prostředí v divadle nikdy úplně neskončilo, ty světy jsou alespoň částečně propojené a sama tato dramatická soutěž byla vlastně téměř vždy česko-slovenská, i když byla ještě organizována i v Česku. Slovenští dramatici ji vyhrávali a hráli se a hrají i u nás.

Proč si tedy nejste jistí tím, jestli se soutěži podařilo k vašemu textu připoutat pozornost divadel?

Problém nastane ve chvíli, kdy je téma výsostně české nebo slovenské, což je právě případ mé hry. Sám si vlastně nedovedu představit, jak bych to na Slovensku dělal, takže chápu, že zájem tamních divadel o mou hru je nulový. Partnerem soutěže je totiž několik divadel, nebo i rozhlas, která můžou v případě zájmu udělit jako cenu inscenaci, scénické čtení nebo rozhlasové zpracování finálové hry.

V České republice podobné ocenění neexistuje. Není to škoda? 

Právě napojení konkrétních divadel přímo na soutěž je vlastně to, co nám nejvíc chybí, proč by taková soutěž měla existovat i u nás. V Česku totiž o té soutěži bohužel v podstatě nikdo neví. Velmi pravděpodobně někomu křivdím, ale nepamatuju si, že by o ní někdo někdy v nějakém divadle mluvil, že by nějaká hra byla inscenována nebo čtena, že by se o vítězích někdy někdo zmínil v kulturních médiích. Já sám jsem se o soutěži dozvěděl až ve chvíli, kdy jsem hledal možnost, kam poslat novou, zatím neuvedenou hru, když už není Cena Alfréda Radoka.

Napadá vás, kdo by mohl podobnou soutěž pořádat i v Česku?

Někdo, kdo na to má chuť a sílu. Na Slovensku ji organizuje přímo Divadelní ústav, což má nějakou logiku. Probíhá na půdě Slovenského národního divadla, což jí dává tu nejvyšší možnou prestiž, ale není to vyloženě nutné. Například v muzikálu taková soutěž u nás existuje. Je tu teprve několik let a organizuje ji Divadlo J. K. Tyla v Plzni. Pod názvem Intro hledá nová původní muzikálová díla, vždy v nějaké specifikaci. Například před pád dny byla premiéra Intra junior, příští rok to bude Intro mini pro maximálně pět herců. Ta nejlepší díla vždy nějakým způsobem inscenuje přímo DJKT a ve spolupráci s Dramoxem zaznamenává.

Jak by to pomohlo vnímání současné české dramatiky?

Já vnímám divadlo jako komunikaci společnosti se sebou samotnou. Je to jako když si o něčem povídáte s kamarádem v hospodě, jenom je v tomto případě jeden na jevišti a ten druhý ideálně neodpovídá nahlas. Lidi do divadla naštěstí stále chodí, a myslím si, že kdyby se systematicky podporoval vznik českých divadelních her, měli by tvůrci a diváci k sobě blíž.

Nové české hry pochopitelně jsou, vlastně jich je podle mě poměrně dost. Máme spoustu skvělých současných dramatiků, jejichž hry se hrají po všech divadlech. Soutěž tohoto charakteru dává ovšem příležitost těm, kteří ještě nejsou zapojeni v divadelní struktuře, těm jako by zvenčí, co nemají moc možností, jak tu bariéru prolomit, jak si pozornost dramaturgů a režisérů získat. Já sám dělám divadlo čtvrt století, ale jako autor musím o to místo na jevišti bojovat znovu.

Čím myslíte, že může vaše hra České moře aneb Královec na prvním místě zaujmout a koho nejvíc osloví?

České moře aneb Královec na prvním místě je komedie. Mám rád komedie. Myslím, že ta témata dostávají k lidem snáze. Člověk se dvě hodiny směje, pak jde domů a třeba o něčem i přemýšlí. České moře je komedie o Česku a o Češích. Dělám si z nás srandu, trochu v takovém mystifikačním duchu, jak je nám vlastní. Věřím, že osloví lidi, kteří mají rádi humor a dokážou si dělat legraci i sami ze sebe.

Můžete krátce představit i své další divadelní texty a plány do budoucna?

Zrovna zkouším jednu svou hru Poslední člověk na Zemi s Petrem Čtvrtníčkem a Leošem Nohou. Premiéru by měla mít na podzim. Druhým rokem jezdíme po republice s inscenací Milión (Hynek Čermák, Vladimír Polívka). Taky komedie, právě o té komunikaci divadla se společností. Milión se zrovna pokouším realizovat s jednou divadelní společností na Slovensku.

Hrozně bych si přál inscenovat hru Událost sezóny – první komentovaný Hamlet. Je to o divadle, které chystá premiéru nejznámějšího Shakespearovy dramatu, ale musí naplnit nová kritéria ministerstva kultury – „smíchovost a potleskovost“ – a to se v Hamletovi dělá dost těžko. A tak je ta tragédie komentovaná jako hokejové utkání.

Příští sezónu budu režírovat v Plzni muzikál Klec bláznů a pak jsem domluvený s pár lidmi na dalších autorských projektech. Připravuju i inscenaci Českého moře v Divadle Metro.