AVD je v intencích současného autorského zákona dílem autorským a odlišuje se tak od zvukově obrazového záznamu, který autorským dílem není.

    Vedle autorských práv k AVD (literární složka, režisér, kameraman, architekt, kostýmní výtvarník - viz.níže) zná současný autorský zákon (dále jen AZ) i právo výrobce zvukově obrazového záznamu k jeho záznamu (i výrobce AVD disponuje pochopitelně právem výrobce zvukově obrazového záznamu), tedy právo s autorským právem související. Tímto právem je chráněn výrobce zvukově obrazového záznamu včetně AVD. Oproti předchozí právní úpravě však nemusí nutně při nejrůznějším užívání AVD vykonávat za jednotlivé autory jejich práva.

    Pokud hovoříme o AVD jako o autorském díle, musíme nutně provést alespoň základní rozdělení zvukově obrazových záznamů (vyjímám pro účel tohoto článku přímé vysílání), které ČT vysílá. Za AVD můžeme nepochybně označit hranou tvorbu, animovanou tvorbu a dokumentární tvorbu. AVD může, ale nemusí být též zábavný či kulturní pořad, vzdělávací pořad či publicistika. Jde pouze o základní rozdělení!

    Pokud pohlížíme na AVD z hlediska výrobce, může jít o televizní vysílání vlastních AVD, kde je ČT či Československá televize výrobcem nebo o AVD vyrobené jiným subjektem, kde ČT získala podlicence k vysílání takových AVD a to buď od výrobce AVD z České republiky nebo ze zahraničí. Stejně tak ČT prodává „své“ AVD jiným osobám a to tak, že tuzemským nebo zahraničním osobám poskytuje jako výrobce AVD podlicenci a případně tak činí i za autory, pokud od nich právo poskytnout podlicenci získala. Nechávám stranou koprodukční projekty!

    Pokud pohlížíme na AVD z hlediska jednotlivých autorskoprávních profesí, můžeme říci, že z hlediska užití jednotlivých děl v audiovizuálních děl půjde jistě o režiséra AVD, který je považován za autora AVD, autora literární části AVD, tj. autora scénáře či dialogů včetně námětu a preexistentního díla, autora díla hudebního užitého v AVD, kameramana - autora obrazové složky AVD, architekta - autora architektonické složky AVD, výtvarníka kostýmů užitých v AVD (u hrané tvorby), výtvarníka animovaného filmu, střihače AVD (hraná tvorba, animované filmy a dokument) a zřejmě i zvukaře AVD (hraná tvorba, animované filmy). Jde opět pouze o základní dělení, které má své nuance!

    Stejně tak je na jednotlivé profese nutno pohlížet z hlediska „stáří“ AVD a technického i jiného rozvoje při vytváření AVD, jinak řečeno u filmů zveřejněných v dřívějších desetiletích 20. století měly některé profese rutinní či technický ráz,  absentovala v nich tvůrčí složka.

    Z hlediska doby trvání běhu majetkových práv, došlo od 1.12.2000 přijetím nového autorského zákona k podstatnému průlomu. Nový AZ přiznává všem autorům AVD či děl užitých v AVD jednotně dobu trvání majetkových práv na dobu 70 let. Nedosti tomu! Běh doby 70ti let se počítá od smrti posledního autora a to buď režiséra, autora scénáře, autora dialogů nebo autora hudby. Chráněna jsou tak i mnohá AVD z průkopnických začátků naší kinematografie.

    Pro účely tohoto článku budu dále hovořit o AVD, které ČT nebo Československá televize vyrobila, či převzala do vysílání nákupem od jiných tuzemských subjektů.

    Nový AZ stanoví, že za výrobce českého audiovizuálního díla zveřejněného od 1.1.1950 do 31.12.1964 se považuje Národní filmový archiv (NFA). Dodejme, že i starší české AVD má skoro výhradně v dispozici NFA. V případě těchto AVD však NFA nevykonává autorská práva k dílům, která byla v těchto AVD užita a subjekt, který toto AVD vysílá či jinak užívá, musí získat licence přímo od autorů, v těchto případech v drtivé většině od dědiců, tedy nositelů majetkových práv. Tato práva vyjma autorů děl hudebních zastupuje ve vztahu k ČT, ale i pro NOVU a PRIMU DILIA.

    S televizí NOVA a PRIMA má DILIA ohledně AVD zveřejněných do 1965 již uzavřenu smlouvu, ČT autorská práva pravidelně finančně vypořádává vždy v úhrnu za jednotlivé období (většinou pololetí) a smlouva, která je již v návrhu, bude uzavřena s platností zřejmě od 1.1.2004. Sazba za poskytnutí licencí všech autorů zastupovaných DILIA činí 12% z půjčovného, které platí televize NFA.

    Další množinou českých AVD se zvláštním režimem jsou AVD zveřejněná v období od 1.1.1965 do 31.12.1991. Jde o filmová díla vyrobená v tomto období ve Filmovém studiu Barrandov a Filmovém studiu Zlín. K těmto AVD má ze zákona právo výrobce Státní fond pro podporu a rozvoj České kinematografie, který též ze zákona vykonává na rozdíl od shora uvedených AVD práva autorská. Pro Státní fond pro podporu a rozvoj české kinematografie spravuje všechna práva k těmto AVD obchodní společnost Ateliéry BONTON Zlín, a.s.. Pokud ČT chce vysílat toto AVD, musí ho nakoupit se všemi právy od Ateliérů BONTON Zlín, a.s., které po odečtení své provize zašlou inkasovanou částku Státnímu fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie. Státní fond pro podporu a rozvoj české kinematografie má uzavřenu smlouvu s DILIA a z inkasované částky jí uhradí celkově 14% pro autory AVD vyjma autorů děl hudebních.

    ČT pak vysílá další AVD, které byly zveřejněny před 1.1.1993, kdy zanikla Československá a vznikla Česká televize. Jde v naprosté většině o AVD, které vyrobila Československá televize sama nebo které pro ni vyrobil někdo jiný na její objednávku. Smlouvy, na základě kterých jednotliví autoři vytvářeli svá díla pro tato AVD a snad i dávali souhlas s jejich šířením a to buď smlouvy pracovní či smlouvy jiné, nejsou většinou k dispozici a pokud ano, musely by se velice složitě posuzovat z hlediska jejich perfektnosti dle právních předpisů platných v době jejich vzniku. Podle tehdejších předpisů měl totiž autor právo na odměnu za každé užití díla, pokud jeho smlouva takovou odměnu sama nestanoví. Vzhledem k nedohledatelnosti uvedených smluv je ČT povinna opatřit si nový souhlas autora s užitím díla a vyplatit mu odměnu. ČT, která je nástupcem Československé televize, postupuje při vysílání těchto AVD velice svojsky a vyplácí automaticky „reprizné“ pouze autorům literární složky, a to ve výši 35,-Kč za minutu pro všechny tyto autory dohromady. Pokud si režisér, kameraman nebo některý z výtvarníků všimne, že „jeho“ AVD bylo vysíláno a požádá o odměnu, respektive „reprizné“, vyplatí ČT režisérovi 30,-Kč za minutu, kameramanovi 25,-Kč za minutu a výtvarníkům dohromady 20,-Kč za minutu.V případě, že toto AVD je ČT prodáno jinému subjektu, je situace ještě složitější a po podání příslušné žádosti zaplatí autorovi ČT odměnu tak trochu od boku v nějakém procentu z inkasované ceny za prodej. ČT vychází ohledně uvedených cen ze sazebníků, které kdysi za dob komunismu vydalo tehdejší Ministerstvo kultury a z různých hromadných smluv, které mezi sebou a Československou televizí uzavíraly umělecké svazy. Pamětníci by mě upřesnili. Problémem shora uvedených odměn je jednak jejich výše, a jednak to, že nároky režisérů, kameramanů a výtvarných autorů podléhají promlčecí lhůtě, která běží od data konkrétního vysílání - a jelikož se jedná na straně ČT o bezdůvodné obohacení, promlčecí lhůta činí 2 roky. Dlužno dodat, že výše odměn pro autory literární složky byla součástí smlouvy mezi ČT a  DILIA z roku 1992, kdy existovalo reálné nebezpečí, že ČT jako nástupce Československé televize nebude za užití AVD zveřejněných před 1.1.1993 platit vůbec nic. ČT však smlouvu s DILIA  cirka za dva roky vypověděla. Od té doby nemá výše odměn pro autory literární složky žádný validní podklad, stejně jako pro režiséry, kameramany a výtvarníky AVD.

    Od 1.7.1991 však byla též mezi Československou televizí, FITESEM, Obcí spisovatelů a Obcí překladatelů uzavřena hromadná smlouva, která se týkala autorů literární složky (tj.v případě této smlouvy autorů děl preexistentních, autorů scénářů či dialogů a překladatelů) a která mířila do budoucna. Kromě minimálních odměn za vytvoření díla stanovila i reprizné pro autory literární složky dohromady ve výši 70,-Kč za jednu minutu. Tuto smlouvu převzala od Československé televize ČT a začala ji používat při uzavírání jednotlivých smluv tak, že ohledně reprizného do konkrétní smlouvy napsala, že výše reprizného se řídí touto hromadnou smlouvou. Stejně tak do smluv s ostatními autory začaly být vedle odměny za vytvoření díla vpisovány odměny za každé užití, tj. reprizné. U režiséra AVD činilo reprizné 60,-Kč za minutu, u kameramana 50,-Kč za minutu u výtvarníků AVD dohromady 60,-Kč za minutu.Výše reprizného u těchto profesí byla buď odvozena od reprizného autorů literární složky nebo byla „podepřena“ dalšími hromadnými smlouvami (smlouva uzavřená dne 30.12.1992 mezi ČT a Asociací českých audiovizuálních režisérů hovoří o 15ti % z odměn za vytvoření díla - výpočtem z uvedených minim za vytvoření díla dostaneme cca 60,-Kč reprizného za minutu, smlouva uzavřená dne 26.4.1993 mezi ČT a Asociací českých kameramanů hovoří o 7,5% odměn za vytvoření díla).V roce 1998 byla podepsána další smlouva mezi ČT, FITESEM, Obcí spisovatelů a Obcí překladatelů ohledně preexistentních děl, slovesných děl a překladů slovesných děl, která platí dodnes. Reprizné k datu podpisu této smlouvy stouplo na 105,-Kč za minutu pro všechny autory  literární složky dohromady, od této položky byla odvozeno reprizné pro režiséra ve výši 90,-Kč za minutu (nebo bylo počítáno shora uvedeným procentem), pro kameramana 75,-Kč za minutu (nebo bylo počítáno shora uvedeným procentem) a pro autory výtvarné složky ve výši 60,-Kč za minutu dohromady.

    Uvedené sazby vždy platily jednom pro to období, na které se vztahovala uzavřená smlouva a ve které byly uzavírány smlouvy s konkrétními autory, pochopitelně vyjma AVD vyrobených před 1.1.1993, jak uvedeno výše, kdy žádná smlouva neexistovala. Smlouvy uzavřené FITES a jejími partnery obsahovaly ještě minimální částky za vytvoření děl a procenta z prodeje AVD ČT jiným subjektům. Je jasné, že mimo ČT uzavírala autorskoprávní smlouvy o vytvoření a užití AVD s autory celá řada jiných subjektů. Tyto smlouvy měly se smlouvami uzavíranými ČT jednu věc společnou, protože před 1.12.2000 platil ještě starý autorský zákon (zák.č.35/1965 Sb.), který obsahoval zásadu, že autorovi náleží odměna za každé užití díla, byl na reprizné zákonný nárok. Proto i smlouvy s jinými subjekty obsahovaly reprizné a způsob výpočtu jeho výše.

    Situace se však podstatně změnila od 1.12.2000 Sb., kdy vstoupil v platnost nový AZ (zákon č.121/2000 Sb.), který umožňoval a umožňuje, aby výrobce „vykoupil“ od autora či jeho dědice všechna majetková práva autorská (nikoli však osobnostní!)  a to dokonce na celou dobu jejich trvání a pro celý svět. Uvedená úprava není nic neobvyklého, podobná platí v celé Evropě a je vždy na smluvních stranách, jak se nakonec dohodnou. Především soukromí producenti, ale i také ČT začala této možnosti okamžitě využívat a to tak, že krapet povýšili částku za vytvoření díla, označili ji také za odměnu za poskytnutí všech licencí, pro celý svět a na dobu ochrany majetkových práv a začali ji prosazovat do smluv. Pochopitelně, že tato praxe je pro výrobce AVD velice výhodná, protože se při dalším nakládání s AVD nemusí ohlížet na další nároky autorů a to hlavně při prodeji, kdy nabízejí tzv. “čistý produkt“.

    Česká televize postupovala na rozdíl od  soukromých výrobců opatrněji. Postupem doby vytvořila vzorové smlouvy, které při uzavírání různě modifikovala. Z hlediska reprizného buď smlouvy reprizné vůbec neobsahovaly a autorova práva byla odměnou za vytvoření díla vypořádána navždy, nebo reprizné obsahovaly, ale pouze za 1. odvysílání AVD v ČT. Uzavíraly se však a uzavírají smlouvy, které obsahují reprizné za každé vysílání jako dříve. O procentech z prodejů raději ani nemluvím.Výše reprizného byla zachována v nezměněné podobě u autorů literární složky dle smlouvy ČT s FITES a jejími partnery z roku 1998 a reprizné i při shora uvedených modifikacích bylo těmto autorům celkem pravidelně ve smlouvách přiznáváno.

    U ostatních profesích, tj. u režisérů, kameramanů a výtvarných autorů se reprizné, pokud bylo vůbec ze strany autorů do smlouvy prosazeno, začalo uvádět výhradně procentem, a to u režisérů ve výši 15% z částky za vytvoření díla (důsledek shora citované smlouvy s AČAR), u kameramanů  ve výši 7,5% (důsledek shora citované smlouvy s AČK), u architektů a kostýmních výtvarníků se pohybovala a pohybuje též okolo 7,5%. Nutno říci, že výkonní umělci, tedy především herci, si prostřednictvím své Herecké asociace vybojovali neuvěřitelných 15% reprizného, které je jim přiznáváno pravidelně. Tím pochopitelně dochází k hutné disproporci, protože by asi reprizné jednoho režiséra a navíc autora celého AVD nemělo být shodné s výši reprizného herců s tím, že i částka ze které se reprizné počítá, je ve velké nerovnováze. Srovnání je složité, protože struktura odměny u herce, režiséra, kameramana, atd. se výrazně liší. Herec je placen za natáčecí den, režisér a kameraman za přípravu, celé natáčení a další práce včetně dokončovacích, autor literární složky za „dodání“ scénáře. I tak je však srovnání alespoň trochu možné. Zkusme to u kameramana a herce. Odměna herce za jeden natáčecí den se v ČT pohybuje od 10.000, - do 20.000,-Kč. Pokud přepočítáme práci kameramana na jeden natáčecí den, pohybuje se v případě 70ti minutové metráže okolo 5.000,-Kč na den s tím, že tato odměna obsahuje i práce mimo vlastní natáčení. Nicméně rozdíl je jasný, a to jak ve výši odměny, tak v nepochopitelném rozdílu u reprizného, které v případě kameramana ještě není poskytováno vždy. Tedy vyčísleno za jedno vysílání vztaženo k jednomu dni, obdrží herec reprizné 2.250,-Kč (počítáno z průměrného honoráře 15.000,-Kč za natáčecí den), kameraman 375,-Kč.

    Nejhůře jsou však na tom zcela evidentně autoři literární složky. A svým způsobem to také způsobuje doposud platná smlouva ČT s FITESEM a jejími partnery. Když totiž přepočítáme odměnu ve výši 105,-Kč za minutu ve vztahu k minimálním odměnám za vytvoření díla, dostaneme se na 6 %. Porovnejte to s reprízným hercem. Zdráhám se přepočítávat literární složku na počet natáčecích dnů, ale nemohu neuvést i toto srovnání.V případě 70ti  minutové metráže hraného filmu se natáčecí den v ceně pro autora literární složky pohybuje mezi 4.000, - až 5.000,-Kč. S reprizným ve výši 6%! Pokud by ČT u autorů literární složky dodržovala u odměn za vytvoření díla starou smlouvu s FITESEM a jejími partnery, která ještě stále platí, dostal by se autor literární složky na 2.000,-Kč za jeden natáčecí den a měl by několikráte nižší odměnu než ty nejníže oceňované práce při výrobě AVD. Nebudu je vypočítávat. Budiž řečeno ke cti ČT, že sama od sebe začala v posledních dvou letech v konkrétních  smlouvách  povyšovat minimální odměny za vytvoření díla, respektive scénáře a dostala se v současné praxi výše nad minima stanovená ve smlouvě s FITESEM a jejími partnery, i když je to stále hanebně nízko.Všichni jakoby zapomínali, že filmový scénář je původní autorské dílo, bez kterého by AVD prostě nevzniklo. Také z toho důvodu se autoři literární složky ve světě pohybují na špici odměn a to ve výších, která je srovnatelná s honorářem režiséra či hereckých hvězd. Nutno dodat, že profese autora literární části filmu jak v České republice, tak ve světě téměř vymírá, lépe řečeno skomírá.

    FITES spolu s Obcí spisovatelů, Obcí překladatelů a DILIA již přes rok a půl marně s ČT vyjednává ohledně uzavření nové hromadné smlouvy ohledně smluvních podmínek a výší autorských odměn pro autory literární složky. Důvod pro změnu dosud platné smlouvy je celá řada.V první řadě je to nevyhovující výše odměn za vytvoření a užití díla, v druhé řadě to, že doposud platná smlouva je napsána jazykem starého AZ a v mnoha případech se s novou právní úpravou zcela míjí.

    Po vleklých jednáních bylo dne 10.6.2003 vedení ČT vyzváno, aby se jasně vyjádřilo, zdali chce novou smlouvu vůbec uzavřít či nikoli. Dopisem ze dne 27.6. 2003 podepsaným tehdejším generálním ředitelem Klimešem, dalo vedení ČT najevo, že nejen nemá zájem na uzavření smlouvy nové, ale že nepovažuje její další prodlužování za možné.

    Z mnoha jednání a zmíněného dopisu vyplynulo, že ČT chce dále jíti cestou vydáním interních ceníků, které bude nemilosrdně prosazovat do smluv s tím, že výše odměn včetně reprizného stanoví vlastním interním aktem bez jakéhokoli vyjednávání s osobami mimo ČT.

Ještě pár vět k článku „Výkon majetkových práv autorských vůči České televize“

Uvedený článek, který je původně určen pro periodikum FITESU „Synchron“ vypadá, jakoby neměl konec. Je to úmysl, který vyplynul z diskuse mezi Janem Krausem, předsedou FITESU a mnou. Řekli jsme si, že by bylo dobré nejprve celou stávající problematiku popsat a analyzovat a poté teprve ústně diskutovat o tom, jak dále postupovat vůči České televizi a jaké přijmout instrumenty. Tedy situace zatím není rozhodně bezvýchodná. Možná, že pohled do budoucna s návrhem konkrétních postupů bude osou dalšího článku, který již nebude tak pesimistický.