K témuž účelu obdržela DILIA příspěvek přiznaný Nadací Bohuslava Martinů v celkové výši 200 000,- Kč. Můžeme tedy s radostí konstatovat, že při náročném finančním zajištění vzniku nové edice a vydání kompletních provozovacích materiálů světového díla podle současných evropských standardů se nám dostalo výrazné pomoci. Oběma dárcům patří náš dík! Opera Bohuslava Martinů „Julietta aneb Snář“ podle hry Georgese Neveux měla svou premiéru 16. 3. 1938 v Národním divadle v Praze pod taktovkou Václava Talicha. Původní francouzský text skladatel nakonec zhudebnil ve svém překladu do mateřštiny, existuje však rovněž teprve nedávno z fragmentů plně rekonstruovaná francouzskojazyčná autorská textová verze opery, vzniklá zpětně adaptací původního textu na vzniklou hudbu. (Ještě při uvedení v Paříži v roce 2002 byl užit nevhodný francouzský překlad.) I při opakovaných uvedeních za skladatelova života bylo vždy použito pouze provizorních, totiž rukopisných notových materiálů; autograf partitury věnoval Martinů dirigentu Václavu Talichovi. Pouze klavírní výtah opery v úpravě Karla Šolce vyšel již v roce 1947 v nakladatelství Melantrich. Kompletní provozovací materiály vydala DILIA v roce skladatelovy smrti – 1959. Toto je také dosud jediné tištěné vydání díla. Předmětné nové vydání poprvé uveřejní a nabídne obě originální jazykové verze, českou a francouzskou, a navíc dva překlady z poslední doby – německý Dietfrieda Berneta a Aleše Březiny (s úspěchem použit při festivalovém uvedení v rakouské Bregenzi r. 2002) a anglický z pera předního operního režiséra současnosti Davida Pountneye. Podložení hudebního textu hned čtyřmi jazyky – pochopitelně nikoli zároveň, nýbrž po dvojicích, aby nebyla snižována přehlednost a použitelnost hudebnin – má své důvody. Text opery je dost rozsáhlý, přitom děj a jednání postav jsou složité, takže porozumění obsahu děje si pravděpodobně i v budoucnu bude vyžadovat uvádění v obecenstvu plně srozumitelné jazykové variantě. Nelze se tudíž spoléhat na to, že bude Julietta uváděna na světových operních scénách pouze či převážně v originále, s využitím dnes běžných titulkovacích zařízení. I tak však existence hudebnin s textem ve více světových jazycích znamená dostupnost komplikovaného mistrovského díla českého skladatele výrazně širšímu okruhu potenciálních zájemců z řad hudebníků a inscenátorů, a tedy pomoc v jeho rozletu. Námět přitom není časově ani územně vázán, naopak má velký přesah a bohaté inscenační možnosti. Rovněž hudba B. Martinů se zdá oslovovat stále větší okruh hudebníků a posluchačů, postrádajíc – při výrazné originalitě tvůrce ovšem – jakékoli bariéry pro vzdělané publikum.