Pavlíček často pracoval pro televizi, z jeho televizních dramatizací klasických děl je nejznámější Babička Boženy Němcové, kterou podle jeho scénáře natočil režisér Antonín Moskalyk. František Pavlíček se narodil 20. listopadu 1923 v Lukově na Zlínsku. Za druhé světové války po maturitě pracoval jako lesní dělník, poté vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Pavlíček působil jako dramaturg v Českém rozhlase a v barrandovském filmovém studiu, koncem 60. let byl ředitelem Divadla na Vinohradech. V roce 1970 byl z funkce odvolán, poté se živil jako skladník. Od začátku 70. let byl Pavlíček perzekvován kvůli své politické činnosti, jeho díla proto byla často publikována a inscenována pod jinými jmény. Byl signatářem Charty 77, jeho politická činnost ho koncem 70. let přivedla do vězení. Po listopadu 1989 působil přes rok ve funkci ústředního ředitele Československého rozhlasu. V roce 2001 byla Františku Pavlíčkovi udělena Cena Vladislava Vančury za celoživotní dílo (před ním získal toto ocenění také F. Vláčil). Výběr z dramatických textů, které DILIA zastupuje: Babička, Bajaja, Dávno, dávno již tomu, Chvála prostopášnosti, Kníže Bruncvík, Labyrint srdce, Malá mořská víla, Pasáček vepřů, Postaru se krást nedá, Slavík, Tři zlaté vlasy Děda Vševěda, Zápas s andělem.