Miroslav Ondříček toužil po filmařském řemesle už jako malý kluk. Fascinovaly ho pohyblivé obrázky, které mu promítal v kinu Ilusion na Floře pan Čvančara. Byla to magie. Zatím ne umění.     Šel za svým snem krok za krokem. V šestnácti se stal filmovým laborantem, v osmnácti asistentem kamery ve zpravodajství. Po dvacítce švenkrem u Vojty a mistrů kamery Jana Čuříka a Jaroslava Kučery. Ve třiceti natočil slavný debut Konkurs s Milošem Formanem a potom následuje plejáda filmů, jimiž proslavil českou kameru u nás i na mezinárodním fóru: Vlasy, Amadeus, Ragtime, Hoří má panenko, Valmont ad. S Milošem Formanem, Božská Ema s Jiřím Krejčíkem ad.     Šňůru filmů prodloužil z osmdesátých let až do první poloviny devadesátých let v Americe. V lednu 2004 získal pro českou kameru vůbec nejvyšší mezinárodní ocenění od Americké asociace kameramanů. Tím se zařadil mezi evropskou elitu italských, švédských, francouzských mistrů kamery a potvrdil tak vysokou úroveň osobitého pojetí filmového obrazu.     Čím je zvláštní jeho obraz? Tím jak vystihuje téma, styl filmového vyprávění. Od Hoří má panenko po Amadea, od Taking off po Awakenings z roku 1990. Protože každá látka vyžaduje jinou náladu světla, jiné řešení prostoru, jiné pojetí pohybu, prostě jiný výraz.     Asociace českých kameramanů mu děkuje za skvělou reprezentaci umělecké profese u nás i ve světě. Blahopřeje mu k dožité sedmdesátce a za celoživotní dílo mu uděluje nejvyšší české ocenění kameramanského umění u nás.     DILIA kromě této ceny pro významné kameramanské osobnosti uděluje již třetím rokem Cenu Evalda Schorma za nejlepší inscenační projekt studentů vysokých uměleckých škol a v letošním roce udělí první Cenu Jana Kříženeckého pro nejlepší studentský film.