Jiří Kárnet, spolupracovník a přítel významných osob českého divadelnictví a literatury, jakými byli Jiří Voskovec, Emil F. Burian, Alfréd a Emil Radokovi, Jan Grossman, Egon Hostovský, Ferdinand Peroutka nebo Pavel Tigrid, se narodil 24. ledna 1920 v Hořicích v Podkrkonoší. Na konci 30. let se zapsal ke studiu na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, po uzavření vysokých škol nacistickými okupanty působil jako režisérský elév a lektor v divadlech D 40 a D 41. V Městském divadle na pražských Královských Vinohradech mělo být uvedeno jeho Bloudění s podtitulem Hra o dnešním mládí ve dvou dílech, německá cenzura však uvedení hry zakázala. Koncem války byl Kárnet internován v pracovním táboře v Německu, po pokusu o útěk byl posléze vězněn.
     Po válce přispíval mimo jiné výraznými divadelními kritikami a úvahami do řady periodik, zejména do deníku Mladá fronta, v němž působil jako stálý spolupracovník kulturní rubriky. Rovněž působil jako překladatel, jeho hra Blázni se vzhledem k únorovým událostem a odchodu jejího autora do exilu v divadle na pražských Vinohradech své inscenace nedočkala. Později byla přeložena Ann Voskovcovou do angličtiny pod titulem A Time for Madness. Po roce 1948 pracoval Kárnet téměř pět let jako redaktor v československém vysílání Radio France. Z Francie odjel v roce 1952 do New Yorku, kde spolupracoval s Jiřím Voskovcem a s rozhlasovými stanicemi Hlas Ameriky a Rádio Svobodná Evropa, kde získal redaktorské místo. Věnoval se především komentářům událostí v kultuře a politice. Spolu s Pavlem Tigridem stál u zrodu čtvrtletníku pro politiku a kulturu Svědectví, v jehož redakční radě poté v letech 1956 až 1962 působil. Kárnet je také zastoupen v řadě exilových sborníků, mnoho jeho dalších textů zůstává doposud v rukopise.

Zdroj: ČTK