ASANACE (1987)
Václav Havel
Žánr: činohra
Obsazení: 9 mužů, 5 žen
Poslední z trojice celovečerních her Václava Havla z osmdesátých let.
Skupina architektů připravuje demolici malebného středověkého městečka v podhradí, na jehož místě má být vystavěno panelové sídliště pro dva tisíce obyvatel. Delegace občanů města žádá zrušení asanace, která by zničila jejich přirozené životní prostředí. Rozproudí se diskuse mezi architekty o smyslu moderní architektury, ale ukáže se, že nejdůležitější postavou není na hradě hlavní architekt, ale záhadný tajemník. Delegaci uvězní v hladomorně a nařídí pokračovat v projektování. Situace se však náhle změní příchodem inspektora. Ten prohlásí, že architekti budou mít nadále naprostou tvůrčí svobodu. Oslava nebere konce, hradby mezi lidmi padají - zdá se, že nastává ráj na zemi. Dokud nepřijde druhý inspektor, neoznačí prvního za diletanta a nenastolí staré pořádky. Deprese architektů po tomto obratu je hluboká a zřejmě trvalá. Nový inspektor se je po čase marně snaží burcovat k novému úsilí a „novému myšlení“. Hra končí sebevraždou jednoho z hrdinů, skokem z věže „z nešťastné lásky“, jak přikazuje legenda hradu. Asanace je satirou na umrtvující účinky jakýchkoli pokusů o centrální řízení společnosti - a také symbolickou zkratkou české historie posledního čtvrtstoletí.
Světovou premiéru měla pod titulem Sanierung 24. 9. 1989 ve švýcarském Curychu. Se souborem divadla Schauspielhaus Zürich ji v překladu Joachima Brusse nastudoval režisér Joachim Bißmeier. Inscenace byla hrána na pobočné malé scéně zvané Keller. Česká premiéra se uskutečnila 30. 3. 1990 v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého v Praze, kde hru nastudoval režisér Karel Kříž.
Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.