LARGO DESOLATO (1984)

Václav Havel

Žánr: činohra
Obsazení: 9 mužů, 3 ženy

Po třech jednoaktových hrách z druhé poloviny sedmdesátých let a mikrohře Chyba zahajuje Largo desolato, napsané roku 1984, sérii tří Havlových „velkých her“ osmdesátých let.

Hlavní postavou hry Largo desolato je doktor filozofie Leopold Kopřiva, proti své vůli vmanévrovaný do role hrdiny, jímž ve skutečnosti není. Jeho bohatá politická a spisovatelská činnost z něj udělala představitele demokratických sil; u nepřátel, tajných policistů, figuruje jako podvratný živel podezíraný z protistátní činnosti. Obě strany v něm vidí pouze hlasatele idejí, nikoliv člověka. Leopold Kopřiva má pocuchané nervy, sám se chvíli považuje za hrdinu, chvíli za zbabělce a pomalu ztrácí svou vlastní identitu. Špehýrkou ve dveřích neustále vyhlíží, zda už ho nejdou zatknout. Musí přijímat časté návštěvy, které ho znervózňují a přivádějí do ještě větší izolace. Jedni ho nutí k dalším politickým gestům, jiní chtějí, aby podepsal prohlášení, které by ho zbavilo rizika dalšího zatčení, avšak za cenu popření že on je „ten“ Kopřiva, tedy za cenu popření vlastní identity. Situaci mu komplikují i ženy v jeho blízkosti (nevěrná družka, nepříliš duchaplná přítelkyně a mladičká obdivovatelka). 

Hra vychází z životní zkušenosti autora i celé československé společnosti v období tzv. normalizace. Jak uvádí sám autor, vzniká v době, kdy jako by se v naší zemi „zastavil čas“. Dramatický útvar, který přivádí před diváka život disidenta dr. Kopřivy, je výrazem autorovy zásady, že spisovatel se nemůže "vyhnout jedné věci: dějinám. Společenské situaci. Své době. A tedy vlastně politice".

Na jeviště byla hra uvedena poprvé 13. 4. 1985 ve vídeňském divadle Akademietheater v překladu Joachima Brusse a v režii Jürgena Bosse. Českou premiéru měla 9. 4. 1990 v režii Jana Grossmana v Divadle Na zábradlí.

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.