SPIKLENCI (1971)

Václav Havel

Žánr: činohra
Obsazení: 12 mužů, 5 žen

První hra, kterou Havel napsal po okupaci Československa (v roce 1971), nepatří k jeho nejoblíbenějším. V Česku ji poprvé uvedl Andrej Krob ve svém Divadle na tahu až v roce 1992, a svým nastudováním ji de facto rehabilitoval a vrátil do havlovského „kánonu“. Jde o „politickou alegorii o vládě, moci a lidské povaze v 15 scénách“ (Carol Rocamora).

V nejmenované zemi, v níž kdysi vládl koloniální režim, byl krutým diktátorem Oláh, kterého přednedávnem sesadilo statečné a počestné revoluční hnutí a který odešel do exilu. Demokratickou vládu teď vede neškodný a soucitný Ministerský předseda. Několik představitelů opor režimu – armády, justice, bezpečnosti a cenzury – se však mezitím začne obávat o stabilitu nové demokracie. Objevují se fámy, že Oláh je dosud naživu. Zrodí se myšlenka založit Revoluční radu na obranu demokracie. Podle další fámy v zemi skutečně vzniklo spiknutí, jehož cílem je ujmout se moci. Aby mu mohla čelit, stane se Rada navzdory původním úmyslům tajnou organizací. Její aktivity se začínají vyvíjet nezákonným směrem, spojenectví se rozpadá. Rada je nakonec veřejností podezírána ze sympatií k Oláhovi – a tak se protispiklenečtí spiklenci sami usnesou, že v zájmu země bude nejlepší, když bude Oláh povolán zpět, aby zajistil národní bezpečnost.

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.