STOPY ZBLOUDILÝCH (Spuren der Verirrten)
Peter Handke
Překlad: Barbora Schnelle
Žánr: činohra
Obsazení: variabilní
A opět se ze zástupu, který ihned zalidní scénu, vynořuje pár muže a ženy. Ti dva jdou zavěšeni do sebe. Ale tihle, tak to aspoň vypadá, nikam nespěchají. Ostatní chodci jdou podstatně rychleji než naše dvojice. Ta má moře času. U úst jim hraje úsměv vítězů. Zrovna někoho porazili. Koho?
Handkeho Stopy zbloudilých je epizující scénář, jehož jedinou mluvící postavou je brechtovský komentátor, který čtenáři zprostředkuje veškeré scénické dění. V textu procházejí lidé, jeden po druhém, ve dvojicích, trojicích a hovoří spolu. Dialogy procházejících postav jsou pouhým odleskem, pouhým doslovením něčeho co bylo, jsou stopami zbloudilých lidí. Handkeho specifický filozofický text je odrazem stop po událostech, po akcích, dějících ve všedním životě, v mýtech a v uměleckých dílech všech dob. Ve hře se nenápadně objevují otázky, které se dotýkají samotné lidské existence. Kdo jsme, kde jsme, odkud jdeme a kam?
Hra měla premiéru v režii Clause Peymanna v únoru 2007 v Berliner Ensemble.
Text se stal také předlohou pro libreto stejnojmenné opery Philipa Glasse (libreto napsal intendant Musiktheater am Volksgarten Rainer Mennicken).
Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA. Překlad vznikl pro publikaci Peter Handke: Pět her.