Beckett, Samuel (Island)
Samuel Barclay Beckett (13.4.1906 – 22.12.1989)
Irský prozaik a dramatik, jehož jméno je spojováno především s tzv. absurdním divadlem, se narodil ve Foxrocku jako druhý syn středostavovského protestantského páru. S francouzštinou, jazykem v němž později vznikala většina jeho próz i dramat, se poprvé setkal ve škole v Enniskillenu, kterou navštěvoval také Oskar Wilde. Přestože byl na škole poměrně úspěšný sportovec, exceloval především v kriketu, tenisu a boxu, jeho zájem se obrátil spíše na studia. V sedmnácti letech byl přijat na Trinity College v Dublinu, kde studoval práva a později moderní filologii, věnoval se především francouzštině a italštině. Získal stipendium ve Francii, kde po ukončení studia působil tři roky jako lektor a kam se později na stálo přestěhoval. V Paříži potkal Jamese Joyce, stal se jeho přítelem a zastáncem jeho díla. Vliv na Beckettovu tvorbu mělo pochopitelně více okolností, například přednášky C.G. Junga, pod jejichž vlivem vzniklo jeho první významné dílo – román „Murphy“, který však byl zprvu mnoha nakladatelstvími odmítán.
Za druhé světové války, kterou již prožil ve Francii, byl činný v odboji, za což mu hrozilo zatčení. Před gestapem unikl v poslední chvíli a dlouho se pak skrýval na jihu Francie, kde za nocleh a stravu vypomáhal na venkovském statku. Zde pracoval na svém posledním anglicky psaném románu nazvaném „Watt“. Veškerá další prozaická díla psal ve francouzštině a později je sám předkládal do angličtiny. Při psaní dramat byl postup někdy opačný. Teprve po válce se v Paříži prosadil jako literát, a to vydáním románové trilogie „Molloy“ (1951), „Malone umírá“ (Malone meurt, 1951) a „Nepojmenovaný“ (L´Innomable, 1953). V té době měla v Paříži premiéru také jeho nejproslulejší divadelní hra „Čekání na Godota“ (Waiting for Godot, 1952), která přes mnoho protichůdných výkladů znamenala mezník ve vývoji moderního divadla a stála na počátku tradicie absurdního dramatu.
V šedesátých letech psal Beckett spíše krátké hry a prózy, tak zvaná dramatikula nebo dramátka, která trvala od několika vteřin po necelou půlhodinu. Mezi ně patří například Konec hry (Endgame, 1957), Š?astné dny (Happy Days, 1960) či Poslední páska (Krapp´s Last Tape, 1963). Od roku 1965 dohlížel na inscenování vlastních her v různých zemích, především v Německu. Napsal také několik rozhlasových a televizních her, jeho jediný scénář „Film“ (1963) získal mj. Cenu filmové kritiky na newyorském filmovém festivalu. V roce 1969 byla Samuelu Beckettovi udělena Nobelova cena za literaturu. Zemřel v Paříži 22. prosince 1989, pouhých pár měsíců po smrti své životní družky a od roku 1961 manželky Suzannee Deschevaux Dusmesnil. Mezi díla Samuela Becketta, která jsou k dispozici v DILIA patří: Čekání na Godota (Waiting for Godot, 1952) - elektronicky Katastrofa a jiná dramátka (Catastrophe, 1982) - elektronicky Konec hry (Endgame, 1957) - elektronicky Slova a hudba (Words and Music, 1961) Cascando (1962) Chladnoucí popel
Za druhé světové války, kterou již prožil ve Francii, byl činný v odboji, za což mu hrozilo zatčení. Před gestapem unikl v poslední chvíli a dlouho se pak skrýval na jihu Francie, kde za nocleh a stravu vypomáhal na venkovském statku. Zde pracoval na svém posledním anglicky psaném románu nazvaném „Watt“. Veškerá další prozaická díla psal ve francouzštině a později je sám předkládal do angličtiny. Při psaní dramat byl postup někdy opačný. Teprve po válce se v Paříži prosadil jako literát, a to vydáním románové trilogie „Molloy“ (1951), „Malone umírá“ (Malone meurt, 1951) a „Nepojmenovaný“ (L´Innomable, 1953). V té době měla v Paříži premiéru také jeho nejproslulejší divadelní hra „Čekání na Godota“ (Waiting for Godot, 1952), která přes mnoho protichůdných výkladů znamenala mezník ve vývoji moderního divadla a stála na počátku tradicie absurdního dramatu.
V šedesátých letech psal Beckett spíše krátké hry a prózy, tak zvaná dramatikula nebo dramátka, která trvala od několika vteřin po necelou půlhodinu. Mezi ně patří například Konec hry (Endgame, 1957), Š?astné dny (Happy Days, 1960) či Poslední páska (Krapp´s Last Tape, 1963). Od roku 1965 dohlížel na inscenování vlastních her v různých zemích, především v Německu. Napsal také několik rozhlasových a televizních her, jeho jediný scénář „Film“ (1963) získal mj. Cenu filmové kritiky na newyorském filmovém festivalu. V roce 1969 byla Samuelu Beckettovi udělena Nobelova cena za literaturu. Zemřel v Paříži 22. prosince 1989, pouhých pár měsíců po smrti své životní družky a od roku 1961 manželky Suzannee Deschevaux Dusmesnil. Mezi díla Samuela Becketta, která jsou k dispozici v DILIA patří: Čekání na Godota (Waiting for Godot, 1952) - elektronicky Katastrofa a jiná dramátka (Catastrophe, 1982) - elektronicky Konec hry (Endgame, 1957) - elektronicky Slova a hudba (Words and Music, 1961) Cascando (1962) Chladnoucí popel