Pavel Škorpa
Libor Dvořák
novinář, komentátor Českého rozhlasu Plus a překladatel z ruštiny
Vystudoval obor filozofie–ruština na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (absolutorium 1974).
V letech 1974–1990 pracoval jako redaktor v revui Sovětská literatura, vycházející v Lidovém nakladatelství Praha. Po sametové revoluci byl v letech 1990–91 šéfredaktorem a ředitelem tohoto nakladatelství. Působil jako redaktor Československé a České televize (1992–1993, 1996–2005), Rádia Alfa a České informační agentury (1993–1995). Od roku 2005 je redaktorem Českého rozhlasu 6 a poté Českého rozhlasu Plus. Zároveň od 70. let působí jako překladatel ruské beletrie (bratři Strugačtí, Michail Bulgakov, Arkadij Averčenko, Michal Zoščenko, A. P. Čechov, Viktor Pelevin, Vladimir Sorokin a jiní).
Za překlad díla Proklaté dny od Ivana Alexejeviče Bunina získal tvůrčí prémii v rámci Ceny Josefa Jungmanna pro rok 2006. Na přelomu milénia se účastnil stávky v České televizi, po níž napsal knihu Česká televize, věc veřejná aneb Deník teroristy. Je také autorem knih Nové Rusko a trilogie Ej, čuvak! Ruský slang aneb Český hambář jazyka ruského, Šutkopis a Lenin je v Ječný.
Za překlad knihy Vladimíra Sorokina Den opričníka získal v roce 2010 Hlavní ocenění Obce překladatelů, udělené v rámci Ceny Josefa Jungmanna, a tento jeho překlad byl zařazen do poslední trojice ceny Magnesia Litera 2010.
V roce 2012 získal společně s bratrem Milanem Cenu Rudolfa Medka, pojmenovanou po významném legionáři a spisovateli a oceňující významné kulturní osobnosti, které se zabývají česko-ruskými vztahy.
V posledních deseti letech vydal několik překladů vrcholných děl ruské klasiky:
L. N. Tolstoj: Vojna a mír
F. M. Dostojevskij: Bratři Karamazovovi
N. V. Gogol: Taras Bulba
I. A. Bunin: Proklaté dny
I. A. Gončarov: Oblomov
A. P. Čechov: Podvodníci z nouze (sborník povídek)
Členem dozorčí rady DILIA v letech 2016 – 2022.
Autoři a DPH - proč autory zajímá DPH Neuveřejněno
Zákon č. 235/2004 Sb., O dani z přidané hodnoty v platném znění (dále jen zákon) stanoví, kdo je povinen nebo se může stát plátcem daně. Je to tzv. osobou povinnou k dani (OPD). Za takovou se považuje každá fyzická nebo právnická osoba, která samostatně uskutečňuje ekonomickou činnost. Zákon v tomto případě nerozlišuje, kde osoba ekonomickou činnost vykonává. Zda v tuzemsku, v ostatních zemích EU, nebo v zemích mimo EU. Pro správné pochopení zákona je nutno vysvětlit pojem ekonomická činnost. Je definována jako činnost soustavná a fakticky zahrnuje jakoukoliv samostatnou výdělečnou činnost fyzických nebo právnických osob. Rozumí se jí tedy mj. i soustavná činnost osob poskytujících služby nebo soustavná nezávislá činnost vědecká, literární, umělecká, a to vykonávaná za účelem získání příjmů. Z uvedeného je nezpochybnitelné, že i autoři (spisovatel, scénárista…) se považují za OPD. Samozřejmě za podmínky, že svoji činnost vykonávají soustavně a za účelem dosažení příjmů. Aby tomu nebylo dosti, tak osobou podléhající dani se může stát i nabyvatel autorských práv (dědic). Zákon totiž považuje za ekonomickou činnost i využití hmotného a nehmotného majetku za účelem získání příjmů, pokud je tento majetek využíván soustavně. Pokud tedy dědic autorská práva využívá soustavně k dosažení příjmů, např. formou licenčních smluv, je tato skutečnost považována za ekonomickou činnost. Splňuje-li autor, dědic… podmínky výše uvedené, nezbývá mu nic jiného, než sledovat výši svých příjmů, a v případě překročení obratu pro registraci navštívit příslušný finanční úřad a zaregistrovat se jako plátce daně. Pokud by to bylo jeho přání, může se zaregistrovat i dobrovolně. Je potřeba upozornit ještě na jednu skutečnost. Za samostatně uskutečňovanou ekonomickou činnost není považována činnost zaměstnanců nebo jiných osob, kteří mají uzavřenou smlouvu se zaměstnavatelem, na základě níž vznikne mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem pracovněprávní vztah, případně činnosti osob, které jsou zdaňovány jako příjmy ze závislé činnosti nebo jako příjmy, z nichž je uplatňována zvláštní sazba daně podle zákona o daních z příjmů. V tomto případě by měli zpozornět ti autoři, kteří přispívají do novin, časopisů… Podle § 36 odst. 1 písm. e) zákona č. 586/1992 Sb., O daních z příjmů v platném znění se zvláštní sazbou ve výši 10% zdaňují příjmy autorů za příspěvek do novin, časopisů, rozhlasu nebo televize, pokud úhrn těchto příjmů od téhož média nepřesáhne v kalendářním měsíci částku 3.000,-Kč. V návaznosti na DPH není tato „publikační“ činnost považována za ekonomickou činnost, i když je soustavná a tyto zdaněné příjmy se nezahrnují do obratu pro registraci. Kdy hrozí nebezpečí, že se autor stane plátcem daně Jak jsem již uvedl, autorům hrozí „nebezpečí“ plátcovství v případě, že se soustavně věnují své činnosti za účelem dosažení příjmů, a když pominu dobrovolnou registraci, tak překročí zákonný limit pro registraci. Tento limit je uveden v §§ 6 a 94 zákona a je stanoven ve výši 1,000.000,- Kč, za předpokladu, že jej OPD, která má sídlo, místo podnikání nebo provozovnu v tuzemsku, přesáhne za nejbližších nejvýše 12 předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců. Zde je na místě definovat zákonný pojem obrat. Podle § 6 zákona se jedná o příjmy (pokud autor vede klasické účetnictví, pak se jedná o výnosy) za uskutečněná plnění s výjimkou plnění, která jsou osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně podle § 51. Do obratu se také zahrnují výnosy nebo příjmy z převodu a nájmu pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor, které jsou osvobozeny od daně bez nároku na odpočet daně podle § 56, které nejsou příležitostnou činností OPD (což by mohlo trápit např. dědice autorských práv, kteří získali v rámci dědictví i nemovitosti, které pronajímají). Do obratu se naopak nezahrnují výnosy nebo příjmy z prodeje dlouhodobého hmotného a dlouhodobého nehmotného majetku, který slouží nebo je určen osobě povinné k dani k uskutečňování ekonomických činností a o kterém je tato osoba povinna účtovat nebo jej evidovat. Do těchto příjmů je nutno zahrnovat příjmy dosažené nejen v tuzemsku, ale i v zahraničí (např. autorský honorář z inscenace uvedené v USA). A ještě jednu poznámku. Obrat pro registraci se počítá nejvýše za 12 měsíců. V praxi to znamená, že si autor musí příjmy počítat za každý uplynulý měsíc. A pokud by přesáhl limit, by? za 2 měsíce, musí podat přihlášku k registraci. § 95 zákona stanoví, že OPD při překročení obratu § 6 je povinna podat přihlášku k registraci do 15 dnů po skončení měsíce, kdy překročila stanovený limit. Dnem překročení OPD přestává být osvobozena od uplatňování daně. Plátcem se pak stává od prvního dne třetího měsíce následujícího po měsíci, ve kterém překročila stanovený obrat, pokud splnila povinnost podat přihlášku k registraci. ---------|-------------------------|----------------------------|------------» 12.3.2006 15.4.2006 1.6.2006 OPD překročila OPD přihlášku OPD je plátcem DPH obrat k registraci plátce Kdyby osoba registrovaná k dani povinnost podat přihlášku nesplnila, pak se stává plátcem až dnem účinnosti registrace uvedeným na osvědčení o registraci. Fakticky to znamená, že sice odsune den, kdy se stane plátcem DPH (a tím i povinnost platit DPH), protože na toto pochybení určitě finanční úřad nepřijde ihned. Ale zákon pamatuje i na tyto hříšníky, a stanoví jim povinnost zaplatit náhradu za neodvedenou DPH (v době, kdy autor měl být plátcem, ale nezaregistroval se) ve výši až 10% z celkových příjmů za plnění, které uskutečnil v tuzemsku. ---------|----------------------|-----------------------------|---------------» 12.1.2006 15.2.2006 1.11.2006 OPD překročila OPD měla podat přihlášku OPD je plátcem DPH obrat k registraci plátce, ale ode dne účinnosti registrace povinnost nesplnila Za období od 1. dubna do 1. listopadu měl autor příjmy z uvedených plnění 800.000,-Kč. A finanční úřad mu může sebrat z těchto příjmů až 80.000,-Kč. A to je „sankce“ velmi citelná. Na závěr je potřeba uvést, že registrace autora jako plátce daně vede ke skutečnosti, že veškerá plnění uskutečněná v tuzemsku (příjmy autora z tuzemska) musí zatěžovat DPH. Prakticky to znamená, že smluvně sjednané odměny navýší o DPH nebo z obdržených odměn bez DPH si DPH vyměří a odvede. Toto se týká v případě DILIA jak činnosti agenturní, tak i příjmů, které obdrží na základě kolektivně spravovaných práv. Ing. Igor Pantůček Autor je daňový poradce.
Finanční podmínky autorů z Francie a Belgie
Finanční podmínky pro uvádění francouzských a belgických autorů Informujeme zájemce o uvádění her francouzských autorů, že na základě smlouvy o vzájemném zastupování mezi francouzskou agenturou S.A.C.D. a agenturou DILIA jsou pro hry francouzských autorů zastupovaných S.A.C.D. stanoveny následující tarify: - pro amatérské soubory a školy je standardní záloha 153,- EUR brutto – tato záloha je zúčtovatelná oproti 8 % z brutto tržeb divadla; - pro profesionální divadla se zálohy pohybují od 304,- EUR brutto do 765,- EUR brutto – jejich konkrétní výše je určována dle kapacity divadla a průměrné ceny vstupenky. Zálohy jsou zúčtovatelné oproti 8 % z brutto tržeb divadla. Dále upozorňujeme na výjimku mezi francouzskými autory, kterou je autor E. E. Schmitt, u něhož je sazba agenturou S.A.C.D. stanovena na 9,5 % z brutto tržeb (tato výjimka v budoucnu nemusí platit jen pro tohoto autora). Uvádění her belgických autorů je pro české zájemce finančně výhodnější, neboť na základě smlouvy o vzájemném zastupování mezi belgickou agenturou SABAM a agenturou DILIA je u licenčních smluv stanovena pouze částka 8 % z brutto tržeb divadla bez zálohy. V případě konkrétních dotazů ohledně uvádění her francouzských či belgických autorů a licencí na jejich díla se obracejte na paní Věru Zárubovou ze zahraničního referátu Divadelního oddělení (zarubova@dilia.cz, tel. 266 199 830).
Rozdíl mezi opcí a výhradní licencí
Viděno očima praktika
Opce - termín používaný nejčastěji ve finančním či mezinárodním právu, jde o kontrakt, který pro kupujícího představuje právo a pro prodávajícího povinnost koupit nebo prodat v budoucnu určitou službu či produkt za předem sjednanou cenu.
V divadelní praxi jde o jakési přednostní právo na vyjednávání o licenci na určitý titul. Užití opce je tedy výhodné zejména u titulů dosud nehraných (nově napsaných či přeložených her), kdy si divadlo zaoptuje určitý titul na určitou dobu a DILIA se zaváže, že s žádným dalším divadlem nebude jednat o uzavření licence. Divadlo může (ale nemusí) titul uvést, pokud jej uvede, často si rovnou připlatí i za výhradní licenci (exkluzivitu).
Výhradní licence (tj. exkluzivita) - v případě výhradní licence se autor (DILIA) zavazuje, že licenci neposkytne po určitou dobu žádnému jinému divadlu. Výhradnost může být sjednána pouze na určité teritorium (stát, kraj, obec), na určité užití (na divadle, v rozhlase, publikací aj.) či za splnění určitých podmínek (počet repríz za měsíc aj.).
Opci i výhradnost licence musí v případě zahraničních autorů DILIA sjednat se zahraniční agenturou a ne vždy jsou poskytnuty. Proto je zapotřebí o nich jednat s co největším předstihem. Mnoho divadel netuší, že se za tato přednostní a exkluzivní práva platí poplatek, který je buď nad rámec poplatku za licenci nebo je určena větší záloha. Chcete-li mít ale jistotu, že vámi "objevený" titul žádné jiné divadlo nenasadí dříve (či vůbec), určitě stojí za to jeden z instrumentů použít.
Mgr. Lukáš Matásek vedoucí divadelního oddělení
A co na to právník
OPCE
V případě opce autor resp. nositel autorských práv opční smlouvou poskytuje divadlu výhradní právo opce, tj. výlučné a přednostní právo a později podle licenční smlouvy i užít dílo. Toto právo opce spočívá v oprávnění divadla svým rozhodnutím zvolit (optovat) v opční lhůtě a za dohodnutých podmínek zda nabude účinnosti licenční smlouva (její smluvními stranami odsouhlasené znění). Účinnost licenční smlouvy nastává splněním odkládací podmínky, kterou je rozhodnutí divadla o kladné volbě (opci) nabytí účinnosti licenční smlouvy, a to dohodnutým způsobem a v dohodnuté lhůtě (obvykle doporučeným dopisem doručeným v opční lhůtě druhé smluvní straně). Nositel autorských práv se zavazuje, že po dobu platnosti opce neposkytne licenci k užití díla stanoveným způsobem žádné třetí osobě. Neuplatní-li divadlo své právo opce dohodnutým způsobem a ve sjednané lhůtě, má se za to, že je nevyužil a nemůže se jej domáhat. Poskytnutí práva opce se obvykle sjednává za úplatu tzv. opční poplatek. V opční smlouvě lze sjednat i možnost prodloužení opčního období, obvykle je podmíněno zaplacením dalšího opčního poplatku na toto další období.
VÝHRADNÍ LICENCE V případě výhradní licence autor resp.nositel autorských práv nesmí poskytnout licenci třetí osobě (jinému divadlu) a je povinen, není-li sjednáno jinak, se i sám zdržet výkonu práva užít dílo způsobem, ke kterému licenci udělil. Smlouva, kterou autor resp. nositel autorských práv poskytne třetí osobě licenci v době, kdy trvá výhradní licence nabyvatele k témuž způsobu užití, je neplatná, ledaže nabyvatel výhradní licence k uzavření takové smlouvy udělí písemný souhlas. Nevyužívá-li nabyvatel výhradní licenci vůbec nebo využívá-li ji nedostatečně a jsou-li tím značně nepříznivě dotčeny oprávněné zájmy autora resp. nositele autorských práv, může autor/nositel autorských práv od smlouvy odstoupit. To neplatí v případě, že nevyužívání nebo nedostatečné využívání licence je způsobeno okolnostmi převážně spočívajícími na straně autora/nositele autorských práv.
ROZDÍL Zásadním rozdílem mezi opcí a výhradní licencí je v tom, že v prvním případě-opce, práva a povinnosti z licenční smlouvy vzniknou (licenční smlouva nabývá účinnosti) až v okamžiku, kdy se divadlo rozhodne a optuje vznik těchto práv a povinností. Pokud však divadlo práva opce nevyužije, ke vzniku práv a povinností vyplývající z licenční smlouvy nedochází. Ve druhém případě již dochází ke vzniku práv a povinností mezi nositelem autorských práv a divadlem uzavřením resp. účinností licenční smlouvy, přičemž právo dílo užít dle poskytnuté licence má pouze divadlo, neboť nositel autorských práv nesmí poskytnout licenci třetí osobě (jinému divadlu) a je povinen se i sám zdržet výkonu práva dílo tímto způsobem užít. Mgr. Monika Gunawanová Právní oddělení
O rozdílu mezi opcí a výhradní licencí pojednává tento komiks.
J. Mysliveček: ANTIGONA - novodobá premiéra opery
Josef Mysliveček: ANTIGONA
hudební drama o 3 dějstvích, libreto Gaetano Roccaforte
(premiéra 1774, Královské divadlo v Turíně)
nová edice
K sérii představení pořádaných a nastudovaných letos v mezinárodní spolupráci (braniborský Rheinsberg, pražské Národní divadlo, původně byl v jednání ještě Trevír a festival v Ludwigsburgu) připravila DILIA novou edici jmenované opery. Dosavadní vydání, vzniklé rozepsáním opisu partitury pořízeného velkým propagátorem Myslivečkova díla dirigentem Václavem Noskem v 80. letech, zůstalo nedokončené a celkově edičně i provozně nezpůsobilé. Bylo tedy třeba přistoupit minimálně k revizi a dokončení vydání. Vznikla tak de facto nová, a to provizorní kritická edice díla, připravená předním znalcem i interpretem italské opery 18. století Ondřejem Mackem a promítnutá do všech provozovacích materiálů: partitury, klavírního výtahu, orchestrálních hlasů.
stručně o díle
Dílo samo má kvalitní libreto a pravděpodobně i jeho hudební složka odpovídá špičkové produkci své doby. Instrumentováno je s dvojicí fléten a klarinetů, s lesními rohy, trubkami a tympány; obligátní jsou smyčce s dvojicí hobojů a basso continuo. Převažují v něm árie da capo, často velmi rozměrné a náročné na hlasový rozsah i pěveckou techniku, zejména pohyblivost a intonační a rytmickou přesnost. Některé z nich (árie Kreónta, Antigony) mohou být při adekvátním provedení perlami celé opery. Vedle secco recitativů zvyšuje dramatický spád několik recitativů doprovázených orchestrem (accompagnato), hudebním oživením jsou také nepočetné ansámbly (duet, tercet, závěrečný sbor) či orchestrální čísla (úvodní třídílná Sinfonia, pochod).
stará hudba scénicky
Posuzovat celek podle vyslechnutí či shlédnutí jednoho představení, navíc v nastudování, o kterém se ještě zmíníme, může být zavádějící. Je třeba si uvědomit, že jde o hudebnědramatický kus odlišné epochy i celkového estetického kontextu, kterému bez potřebného předporozumění, jež zdaleka není samozřejmé, dnešní interpret ani divák není s to správně porozumět, tudíž se jeho interpretace či vnímání může se samotným dílem docela míjet. Tak se často děje například u interpretace oper Mozartových, jež nám jsou sice blíž historicky i zkušeností, ale k nimž přesto není zdaleka jednoduché se takříkajíc dostat, tedy nahlédnout je alespoň v míře podstatné. Výsledkem pak bývá torzální uchopení, jakési transkripce či parafráze původních děl, která zůstávají daleko za (nebo vysoko nad?) díly předváděnými. V průběhu 20. století došlo sice k velkému průlomu v interpretaci hudebních děl minulosti ve smyslu snahy o přibližování se dobovému estetickému zázemí, to se však kupodivu týká právě jen stránky hudební, zatímco o celkové uchopení scénických děl je zatím obecně malý zájem – a tomu odpovídá povědomí.
v Rheinsbergu a v Praze
V rámci zmíněné koprodukce se v červenci 2006 uskutečnilo šest provedení opery v zámeckém divadle v Rheinsbergu a následně jen dvě v pražském Stavovském divadle – 1. a 3. září 2006.
Rozměrný, příjemně položený zámek v malém, desetitisícovém městě uprostřed venkovské krajiny severně od Berlína v létě hostí Mezinárodní festival mladých operních pěvců Kammeroper Schloss Rheinsberg. Dějištěm je jednak zámecký park s původní disposicí přírodního divadla z 18. století, kde kulisy a ulice mezi nimi jsou tvořeny živým zeleným plotem (letos zde zazněl Verdiho Nabucco či Mozartova buffa Cosi fan tutte), jednak „zámecké divadlo“. Tak místní hrdě nazývají moderní divadelní studio s veškerým diváckým komfortem, značně necitlivě vestavěné přímo do zaniklých (přitom v dokumentaci dochovaných!) historických prostor jedné ze zámeckých budov. Letos v něm byla kromě Myslivečkovy Antigony uváděna Suppého Krásná Galathea. Letní turistická atrakce – o nic jiného v Rheinsbergu nejspíš nejde – předvádí zřejmě pravidelně mladé pěvce (to má festival i v názvu) vybrané v konkursu.
Režisérem koprodukčního nastudování byl Jiří Nekvasil, výtvarníkem Daniel Dvořák, dirigentem Roger Boggasch. V Rheinsbergu hrál orchestr lokálního významu (Preußisches Kammerorchester), jehož hráčská úroveň je bohužel nevalná, oporou hudebního nastudování byl zřejmě cembalista a asistent dirigenta. I při vědomí zásadního omezení, jež představuje jednak hra na moderní nástroje, jednak vedení stylově zřejmě nepříliš poučeného dirigenta (ten zůstal v Praze týž) byla úroveň orchestru ND, který hrál v Praze, nesrovnatelně lepší (ladění, zvuk, technika, dynamika). Sice právě orchestr byl podle recenzentů pražského provedení nejslabším článkem, ve srovnání s Rheinsbergem se však realita jevila právě opačně. Ve Stavovském divadle ovšem citelně chyběl onen německý cembalista: hra pražského instrumentalisty nejenže neplnila funkci continua, ale zejména při orchestrálních tutti doslova překážela, zásadně narušovala podstatu hudby a bylo by lépe, kdyby nehrál. Recitativy byly zase hrány v Praze pouze cembalem, tedy bez melodického basu, jímž bylo v Rheinsbergu violoncello.
Ze šestice mladých pěvců z celého světa (jediná a nejmladší česká účastnice Kateřina Kněžíková vlastně pěvecky zaujala nejvíc, by? její role patřila k relativně méně náročným) se všichni se svými úkoly vypořádali obstojně, bohužel až na lotyšského tenoristu, představitele krkolomné role Kreónta, který zcela postrádal hlasové a technické disposice.
Návštěvníci pražských představení měli možnost koupit si kvalitní, profesionálně zpracovaný program, který obsahuje celé italské libreto s vyznačením inscenačních škrtů a se zrcadlovým překladem do češtiny. Naproti tomu rheinsberský divák byl odkázán pouze na stručný obsah a inscenační poznámku režiséra; simultánně promítané titulky v překladu do němčiny nesly jen velmi přibližné informace, navíc byly přizpůsobeny inscenačním zásahům.
„tvrdé“ změny
Nepočítáme-li apriorní rezignaci na inscenování původního díla (jako inscenační prisma postačilo tyranství thébského krále Kreónta, uchopené jako moderní diktatura komunistického typu), což je i na počátku 21. století u starších jevištních děl postup zcela obvyklý, zmiňme se alespoň o oněch hudebních úpravách. Opera je psána pro pět sopránů a jeden tenor, z čehož pouze dvě postavy jsou ženské. S tím se musejí inscenátoři pochopitelně nějak vypořádat. Po hudební stránce je dnes, kdy nejsou k disposici kastráti, nejčistším způsobem obsazení všech sopránových rolí – tedy i rolí mužských – zpěvačkami. Ve zmiňované inscenaci byla mužská postava Alcesta, domnělého otce Ermionina, změněna na ženskou, další mužská role (Learco) zazněla v oktávové transposici pro tenor. Kalhotkovým rolím se inscenátorům podařilo vyhnout zcela – Euristeo byl zpíván kontratenorem, naštěstí velmi slušně. Je ovšem důležité dodat, že jeho árie (ty, které zazněly) byly transponovány o malou tercii níž, aby je mužský falzet obsáhl; podobně musely být upraveny také některé recitativy či jejich části. V obou případech, tedy v Německu i v Praze, hrály moderní orchestry, což je pochopitelně skutečnost z hlediska interpretace limitní.
„měkké“ změny
Rozsáhlá tříaktová opera byla mírně krácena. První, nejdelší dějství zaznělo téměř celé, bez vynechávání árií. Třídílná předehra byla rozporcována do úvodů jednotlivých tří aktů. Druhé a třetí dějství pak znělo bez přestávky, přičemž ve druhém bylo vypuštěno zhruba po jedné árii každé role a ve třetím zejména kráceny dlouhé recitativy přinášející rozuzlení děje.
Matěj Dočekal
Veřejná čtení přes KS pouze pro knihovny
V souvislosti s novelou autorského zákona (zák.č. 216/2006) upozorňujeme zejména divadla, že získávání licencí k veřejným čtením prostřednictvím kolektivní správy DILIA je určeno výhradně knihovnám. Proto i nadále uděluje licence divadlům ke čtení dramatických děl divadelní oddělení. Více informací o této problematice naleznete zde.
Test kopirovani odkazů Neuveřejněno
Výpadek stránek
Přešli jsme na nový, kvalitní webhosting.
Admin DILIA