Více o hře:

Přátelé generace X (X-Freunde)
Obsazení: 2 muži, 1 žena

Ve své společensko-kritické hře z roku 2012 se Felicia Zeller věnuje aktuálnímu tématu workoholismu a současně nezaměstnanosti, jako odvrácené straně téže problematiky. K dialogu mezi třemi postavami, jak je u autorky zvykem, prakticky nedojde. V textu se víceméně prolínají monology postav tří někdejších přátel, jejichž vztahy ale v současnosti už příliš nefungují. Skrytá i přiznaná monologičnost jejich partů je totiž též osobním tématem těchto hrdinů: jsou závislí na práci ve společnosti, která pracovní výkon a úspěch cení jako nejvyšší hodnotu, a současně, alespoň dva z nich, v důsledku tohoto společenského i osobního tlaku nejsou schopni doopravdy pracovat a vytvářejí si jakousi náhradní strategii předstírání pracovní vytíženosti Tak, že si diář zaplňují pseudo-pracovními schůzkami a termíny.
          Sochař Peter Pilz vyřeší nakonec svou pracovní a tvůrčí krizi tím, že kámen, z něhož chtěl vytvořit sochu v rámci řady portrétů svých přátel, rozmlátí kladivem napadrť. Současný umělecký provoz je ovšem naštěstí pro něj ochoten tento destruktivní zoufalý akt nadšeně přijmout: kurátoři příslušných galerií opěvují hromadu drti jako autorův nejvýš originální tvůrčí počin a v podstatě nejvýstižnější portrét přítele.
          Postavy Anne, která si právě založila vlastní poradenskou firmu, a jejího manžela, bývalého VIP kuchaře, jsou navenek odlišnými oběťmi vnějšího i vnitřního tlaku společnosti, v níž se hodnota člověka měří jeho pracovním zařazením. Anne je natolik posedlá perfektním chodem vlastní firmy, že na dovolené předstírá hraní golfu, aby mohla tajně pracovat. Holger neunese svou bezvýznamnost, i pro manželku se totiž stal jen jakýmsi ztělesněním domácího servisu, který je schopna vnímat jen velmi periferně. Spolyká tedy prášky, ovšem ani smrtí si pozornost manželky workoholičky nezíská: Anne si ani nevšimne, že její manžel leží už několik dní v posteli mrtvý, pouze se diví, proč jí policie klade tak divné otázky a nenechá ji normálně dál pracovat.

Text originálu v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.
Překlad do češtiny v současné době připravuje Zuzana Augustová.

Více o autorce:
Felicia Zeller (1970, Stuttgart), dramatička, spisovatelka, filmová režisérka a mediální experimentátorka v oblasti nových médií. V roce 1998 absolvovala Filmovou akademii Baden-Württemberg. V sezóně 1999/2000 byla rezidentní autorkou v Theater Rampe ve Stuttgartu. Felicia Zeller získala řadu ocenění a tvůrčích stipendií: Cena Baden-Württemberg pro mladé dramatiky (1993), Stipendium Ilse Langer pro ženské dramatičky (1999) aj. V roce 2001 byla pozvaná na Autorentheatertage v Thalia Theater Hamburg. Dlouhodobě žila v zahraničí, pracovala na množství mediálních projektů, účastnila se divadelních a filmových festivalů a psala články pro “Stuttgarter Zeitung”. Jako dramatička se osobitým způsobem zabývá společensko - sociálními problémy, jako je např. alkoholismus žen (Bier für Frauen, 2003), práce sociálních pracovníků na sociálních úřadech a úřadech práce (Club der Enttäuschten, 2002; Kaspar Häuser Meer, 2008), levné pracovní síly z východu - Au Pair (Gespräche mit Astronauten, 2009 –inscenace byla pozvaná na 36. ročník Mülheimer Theatertage 2011), workoholismus (X – Freunde, 2012) a další. V současné době žije v Berlíně.