Po letech pilného překládání jste se pustila do vlastní tvorby – už jste měla dost cizích příběhů a rozhodla se vyprávět ty svoje?

Já jsem jako autorka vlastních románů začínala, ale pak jsem si pořídila děti a hypotéku a musela jsem tu havěť živit a pečovat o ni, takže jsem se vrhla do lukrativního oboru překladů, kde si pilná včelka vydělá i tolik jako pokladní v supermarketu, ale dokáže přitom aspoň jedním okem i dohlížet na děti. Teď když děti odrostly a hypotéka je splacená, si můžu hýřit zase jako spisovatelka. S překlady jsem ale neskončila, autorské honoráře by mě neuživily.

Po té překladatelské pauze jste napsala knížku pro děti a pak hned thriller. Proč jste se rozhodla pro detektivku?

Rozhodla jsem se zkusit žánr, co čtu sama nejradši. Detektivky miluju, od Sherlocka přes Agathu až po severské krváky. Ale nejvíc mě v mládí uchvátil Sebastian Japrisot a zkusila jsem mystery v jeho stylu, bez detektivů. A od dětské knížky k detektivce a zase zpátky – proč ne? Když to funguje Rowlingové a Nesbømu, připadá mi to jako osvědčený model - smočit si ruce v krvi, a pak si odpočinout u pejsků. I když musím přiznat, že ta dětská knížka byl původně nápad, že napíšu něco pratchettovského o tom, že inteligentní rasa na Zemi nejsou lidi, ale psi. A pro dospělé mi to nakonec připadalo moc infantilní. Takže jsem vlastně nechtěla psát pro děti, ale text si o to řekl.

Který z těch milovaných detektivů je vám nejmilejší? S kterým byste zašla třeba na kávu?

Nejradši bych šla na whisky s ledem s Cormoranem Strikem. Pro toho mám největší slabost, jak nemá nohu, měl těžké dětství a má rád sestru a tetu a synovce a Robin... Už se nemůžu dočkat, až Rowlingová napíše další příběh.

Jaké to byly pocity, když jste zjistila, že jste nominovaná na Literu – a pak jste ji nedostala?

Trochu jako když vás na maturitním plese pozve k tanci nejhezčí kluk ze třídy. Nejdřív bože, zrovna já, to není možný. Potom no jo, prostě jsem úžasná a konečně si toho všiml, a končí to tím zklamáním, když se ukáže, že vlastně stál o krásnější kamarádku. Ale naději neztrácím a chápu, že vyhrává nejlepší. Takže už zase sedím a píšu.

Rozhovor vedla Marcela Nejedlá

JANA JAŠOVÁ
Působila jako nakladatelská redaktorka a mimo jiné šéfredaktorka dětského měsíčníku pro milovníky angličtiny Sunny speaks English. Jako překladatelka uvedla na český trh přes tři stovky knížek nejrůznějších žánrů. Za překlad Zrádce přísahy, pátého svazku šestidílné fantasy Michelle Paverové Letopisy z hlubin věků, získala cenu Zlatá stuha za nejlepší překlad roku 2010 a byla zapsána na Čestnou listinu Mezinárodního sdružení pro dětskou knihu (IBBY). Po dvou románech pro ženy (Kroky, co slýcháš a Babí slet) napsala grotesku pro děti Psí dny, za kterou získala Zlatou stuhu 2021. Vloni jí vyšel psychologický thriller Znič to jméno, za který byla nominovaná na Magnesii Literu v kategorii detektivka. V září jí vyjde druhý díl Psích dnů pod názvem Psí dečky, a dopisuje další thriller.