Sedm let práce završených Literou 

Stejně jako loňský laureát ceny DILIA Litera jste svůj knižní debut vydal až po čtyřicítce. Proč zrovna nyní?

Chtěl jsem psát už jako teenager, ale dal jsem přednost žurnalistice a hudbě. S odstupem času jsem vlastně rád: spisovatel by nejen měl umět psát a ovládat řemeslo, ale hlavně by měl mít co říct. Bez životních zkušeností bych takhle komplexní román napsat určitě nemohl. 

Jak jste zvládl zkombinovat práci na knize s vaší profesí v rádiích Seznamu, která je pravděpodobně časově velmi náročná?

Psaní prózy, zejména dlouhé prózy, je časově velmi vysilující. Nejen z toho důvodu jsem psal sedm let, spočítal jsem si, že každá strana mě ve výsledku stála pět hodin práce. A jako zaměstnaný člověk jsem kradl čas, kde jsem mohl - bez toho to nejde. Každých dvacet minut dobrých.

Co pro vás znamená ocenění za debut roku? Je to určité zadostiučinění?

Psal jsem knihu především pro sebe, takovou, jakou bych si rád přečetl. Nepsal jsem román pro ceny nebo prodeje, ovšem nakonec se dostavilo obojí a je to jistě zadostiučinění - nevěřím těm, kteří říkají, že je jim to úplně jedno.

Čím si myslíte, že jste odbornou porotu nejvíce oslovil?

To netuším, to by mě samozřejmě zajímalo. Ale snad zpracováním, literárností, kombinací čtivosti i vyšších estetických ambicí.

A proč by měli po vaší knize sáhnout čtenáři?

Psal jsem knihu v několika rovinách: jednak je jí možno číst jako napínavý relativně klasicky vystavěný příběh na věrném historickém pozadí, který ještě nebyl vyprávěn, a pak je tam ta zmiňovaná vyšší literární vrstva. Není pro každého, předpokládá větší sečtělost a koncentraci a celý příběh rozšiřuje a umocňuje. Můj román se přizpůsobuje v tomhle ohledu čtenáři a jeho zkušenostem.

Vrátit se a nemít vůbec nic a nikoho

Kniha se tematicky zaměřuje na přeživšího koncentračního tábora, který se po válce vrací zpět do Prahy, kde lidé radostně oslavují konec války. Co vás k tomuto tématu inspirovalo? Zažili něco podobného vaši příbuzní/známí?

Vycházel jsem z příběhu svého dědy, který přežil koncentráky i pochod smrti, to byla určitá inspirace. Z jeho vlastního příběhu je tam ovšem jen několik stran. Potřeboval jsem vědět, jaké to je - vrátit se a nemít vůbec nic a nikoho.

Jaký byl proces psaní této knihy? Uvádíte, že se jedná o „historicky věrný dokument napsaný podle skutečnosti“.  

Asi dva roky jsem rešeršoval - archivy, knihy, orální historie, historie známých a příbuzných. Osmdesát procent toho, co příběh obsahuje, se stalo přesně tak, jak píšu, pokud můžeme mluvit o nějaké objektivitě. V podstatě každá osoba nebo scéna má svůj reálný předobraz. 

Jaké to bylo vracet se jako spisovatel do tak náročného období? A sledovat hlavního hrdinu, který si prochází takovými útrapami? Zvlášť když víte, že se něco takového opravdu dělo?

Tuhle otázku dostávám relativně často, s oblibou říkávám, že jsem skončil na antidepresivech. Ale není to celá pravda: časem člověk otupí. Přirovnávám to k medikům, kteří časem rovněž okorají a pohled na mrtvá těla nebo vnitřnosti lidí už vnímají do velké míry profesionálně. 

Mělo by se o této době a o traumatech, která způsobila, stále mluvit? Je to pořád aktuální?

Psal jsem o konkrétní době, ale můj román tematicky je nadčasový, ta témata budou bohužel existovat asi navždy. Takže ano, i když jsem skeptický, zda se vůbec můžeme někdy z historie poučit, nevypadá to.

Hledání kompromisu v literárním světě 

V rádiích, která máte na starost, jste začali využívat AI. Myslíte, že má umělá inteligence své místo i v literatuře? Je výhodou/hrozbou?

V mé další knize se tématu AI do jisté míry věnuju. Je to zajímavá otázka, nejen etická, potenciálně zkázonosná, pokud se nedohodneme na regulacích a pravidlech. Ale u internetu nebo sítí obecně se nám to nepovedlo. Co se týče literatury: už teď AI píše řekněme triviálnější literaturu. Pravděpodobně bude časem umět i tu složitější. Jak s tím naložíme, je otázka s mnoha možnými odpověďmi.

Jaké rady byste dal těm, kteří také uvažují o napsání své debutové knihy? I když to třeba zrovna nejsou mladí absolventi?

Zapomenout, že to bude rychlé a zároveň kvalitní. Respektive, jednoduchý příběh, klidně zajímavý a napínavý, to se dá zvládnout za několik měsíců, koneckonců, jsou na to přímo návody a tabulky. Že to bude literatura, to opravdu trvá a chce to hodně času, přemýšlení, učení nebo čtení.

Jak vnímáte současnou literární scénu? Sledujete ji?

Většina toho, co se dnes prodává, jsou produkty. Nemyslím to nijak arogantně, taková je poptávka, tomu pak tedy odpovídá nabídka. Je to základní hladina vyprávění, řemeslně zvládnuté knihy, čtivé, vtahující. Na druhé straně je pak vysoce umělecká literatura s přidanou hodnotou, která ale ztratila své momentum. A své čtenáře. Já se snažím najít kompromis, chci, aby lidé četli, má to nesporné výhody, zároveň se nechci vzdát dalších literárních ambicí, nahrubo řečeno.

Máte ještě nějaké další spisovatelské cíle? 

Vytyčil jsem si, že napíšu maximálně pět knih. Druhou dokončuju, třetí začnu rešeršovat. A pak asi umřu, zas tolik času nemám. :)