ZDENĚK ZELENKA: Všem svým filmovým dětem jsem věnoval stejnou péči
Televizní tvorba u Vás sice jednoznačně převládá, žánrově je však velmi bohatá. Detektivky, komedie, dramata, a pak samozřejmě pohádky. Který z žánrů je Váš favorit a proč?
V žánrech nemám žádného favorita a jsem nesmírně vděčný za to, že jsem jako scenárista a režisér mohl zejména v České televizi zpracovat příběhy v opravdu rozličných žánrech, a to od psychologického dramatu až po bláznivou situační veselohru. Mým jediným favoritem je vždy zajímavý příběh a ten si většinou sám řekne, v jakém žánru má být napsán.
Jako režisér jsem měl ale mnohokráte ulehčenou práci tím, že mi byl nabídnut scénář a tam už veškerá zásadní rozhodnutí přede mnou učinil autor s dramaturgií, na mně pak bylo, abych daný žánr při realizaci dodržel a celou věc nezkazil, což je věc čirého řemesla. Pokud bych ale měl přeci jen některý žánr trošinku preferovat, pak je to komedie. Jakmile jsem ji psal a pak točil, vždy jsem pookřál. Bankrotáři, Radostný život posmrtný, Paní Piperová zasahuje anebo pohádková komedie Nesmrtelná teta, k těm mám přeci jen poněkud silnější citové pouto.
Vaší tvorbou se vine několik velmi úzkých spoluprací, např. s režisérem Filipem Renčem či dramatikem Jiřím Hubačem. S kým z Vašich pravidelných tvůrčích partnerů se Vám nejlépe spolupracovalo a proč?
Tak Filipa Renče znám od jeho deseti let, a to z dob, kdy jsem dělal na Barrandově pomocného režiséra a on nám hrál v dětských filmech. Můžu vám říct, že tehdy by mě ani ve snu nenapadlo, že se jako scenárista zúčastním několika jeho filmů, jako jsou třeba Rekviem pro panenku, Rebelové, Válka barev či Hlídač č.47. S ním byla práce vždycky zajímavá a napínavá, protože on je úplně jiný než já. Snad to nějaké plody přineslo.
Zřejmě osud tomu chtěl, že mě jednou na Silvestra seznámila Jiřina Bohdalová s dramatikem Jiřím Hubačem, což dodnes považuji za jeden z nejdůležitějších okamžiků mého života. S Jiřím jsme se měli rádi, vždycky mě imponovalo jeho džentlmenství a v tvorbě jsem obdivoval nejen jeho perfektní znalost řemesla, ale i jeho laskavý, chápavý pohled na lidi. Byl to šlechtic ducha a moc si považuji, že jsme spolu přivedli na svět asi deset titulů, třeba triptych Arrowsmith, televizní film Hodina klavíru či dodnes nesmírně aktuální detektivku ze světa justice Velký případ. Obloukem se tedy vracím k tomu, co jsem řekl před chvílí - autorství v případě pana Hubače je nepominutelné, tam jsem se vždy jako režisér jen modlil, abych mu to nezkazil.
Na rekapitulaci vlastní tvorby je možná ještě trochu brzy, ale přesto – který z Vašich filmů je Váš favorit, ať již tím, jak se povedl, nebo tím, jak vznikal?
To vám neřeknu, protože jiné z těch dětí by se mohlo urazit. S trochou nadsázky se dá říct, že všem těmto filmovým dětem jsem věnoval stejnou péči a vždy bylo na divákovi, které to dítě si oblíbí víc, které méně a které by nejradši poslalo do polepšovny. Já jako rodič jsem se vždycky snažil, abych měl čisté svědomí. A trochu egoisticky dodávám, že jsem se vždy snažil také o to, aby mě to, co dělám, bavilo.
ALEXANDER JERIE, významný překladatel z francouzštiny a angličtiny
Střední školu navštěvoval v Praze (maturoval 1961), v letech 1962-64 absolvoval nástavbu na Střední průmyslové škole stavební. V letech 1964-69 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (PhDr. 1974). Alexander Jerie pracoval několik let jako redaktor v Agentuře DILIA, dále jako ředitel agentury Aura-Pont. V letech 1995 – 1999 byl majitelem a ředitelem agentury Elekta a též působil na pozici mluvčího AB Barrandov. Pak se vrátil do DILIA jako ředitel Agentury. Později se věnuje výhradně překladatelské činnosti, a to jak překladu divadelních her, tak literatury.
Alexander Jerie má na svém kontě více než 60 překladů francouzských her od autorů, jako jsou Jean Anouilh, Georges Feydeau, Didier Kaminka, Eric Assous, Francis Veber, Didier Caron, Patrick Haudecoeur, Gérald Sibleyras, Marc-Gilbert Sauvajon a další. Svými překlady přispěl velkou měrou k propagaci francouzské klasické i moderní komedie na českých jevištích.
Alexander Jerie přeložil také více než 40 divadelních her z angličtiny. Z přeložených autorů jmenujme například Agathu Christie (Černá káva, Vražda na faře), Neila Simona, Kena Ludwiga, Donalda Churchilla, Alfreda Uhryho (a jeho nezapomenutelný text Řidič paní Daisy), Franca D´Alessandro (a jeho veleúspěšné Římské noci), Robina Hawdona, Israela Horovitze a další.
Nelze opomenout ani jeho překlady anglické prózy, uveďme například:
- Irwin Shaw: Tomu dala, tomu víc
- John D. MacDonald: Tmavomodré sbohem
- Leon Marcus Uris: Milá č. 18.
JUBILANTI ROKU 2024
Naše gratulace míří také k dalším členům, kteří v tomto roce oslavili významné životní jubileum. Jmenovitě jsou mezi nimi:
Karin KRAJČO BABINSKÁ
Zdeněk BARTÁK
Jiřina BENDOVÁ
Jitka BÁRTŮ
Kateřina BÁRTŮ
Václav DANĚK
Josef DOLISTA
Petr DRDA
Milan DVOŘÁK
Daniel DÍTĚ
Jarmila EMMEROVÁ
Ludmila ENGELOVÁ
Daniel FIKEJZ
Alena FIŠEROVÁ
Milena FUCIMANOVÁ
Ivo HARÁK
Marie HAVRÁNKOVÁ
Kristian HYNEK
Svatopluk K. JEDLIČKA
Alexander JERIE
Marek JÍCHA
Anna KARENINOVÁ
Jiří KASL
Stanislava KELLNEROVÁ
Ondřej KEPKA
Václav KNOP
Jiří KODEŠ
Marcela KOHOUTOVÁ
Antonín KOPŘIVA
Šárka KOSKOVÁ
Ivan KRAUS
Marta KRUŽÍKOVÁ
Dušan KUKAL
Jiří KVASNIČKA
Vladimír KÖRNER
Václav KŘÍSTEK
Petr MALÁSEK
Rudolf PAPEŽÍK
Olga PAVLOVÁ
Vlastimil PEŠKA
Petr PROUZA
Přemysl RABAN
Helena REJŽKOVÁ
Libuše RUDINSKÁ
Vladimír SKALSKÝ
Viola SOMOGYI
Blanka STÁRKOVÁ
Lubomír SYNEK
Ivo TELEC
Václav VODIČKA
Tereza VRABELOVÁ
Zdeněk ZELENKA
Josef ŘEHÁČEK
Jaroslava ŠIKTANCOVÁ
Jan ŠKRHA
Zdena ŠMÍDOVÁ
Jaromír ŠOFR
Jiří ŠÁMAL
Michael ŽANTOVSKÝ