DILIA je spolek, jehož členy jsou autoři a dědicové autorů těch děl, ke kterým DILIA vykonává kolektivní správu nebo které agenturně zastupuje. Jde především o díla slovesná včetně jejich překladů, díla audiovizuální a díla hudebně dramatická. Autoři a dědicové autorů se stávají či mohou stát členy spolku na základě přihlášky, o které rozhoduje Správní rada DILIA. Člen spolku DILIA pak vykonává svá práva podle platných Stanov DILIA - jde kupříkladu právo účastnit se valné hromady, hlasovat na ní a volit či být volen do orgánů DILIA. Členství ve spolku však nezakládá automaticky jakýkoli smluvní vztah, ve kterém DILIA autora či dědice autora zastupuje nebo spravuje jeho práva v rámci kolektivní správy. Pro vznik takového vztahu mezi autorem či dědicem autora a DILIA je nutné ohlásit svá díla nebo uzavřít smlouvu.

 

Takové vztahy mezi autorem či dědicem autora na straně jedné a DILIA na straně druhé lze rozdělit do čtyř skupin: v první řadě jde o ohlášení děl v rámci tzv. povinné kolektivní správy, ve druhé řadě jde o uzavření smlouvy o výkonu tzv. dobrovolné kolektivní smlouvy, ve třetí řadě jde o uzavření smlouvy o zastoupení (smlouvy agenturní) a v neposlední řadě jde o uzavření smlouvy o úschově autorského díla pro případ, kdy by mohlo dojít ke sporu o autorství k dílu.

 

Pokud autor či dědic autora ohlásí svá díla v rámci tzv. povinné kolektivní správy u DILIA, vzniká mu nárok plynoucí z rozúčtování výnosů povinné kolektivní správy. Povinná kolektivní správa se týká především náhradních autorských odměn, kdy podle příslušných ustanovení autorského zákona tyto odměny platí DILIA kupříkladu provozovatel kopírovacího zařízení či dovozce nenahraných nosičů a DILIA je poté rozúčtovává jednotlivým autorům či dědicům autorů. Způsob rozúčtování stanovuje rozúčtovací řád DILIA, který schvaluje valná hromada DILIA.

 

Autor či dědic autora je většinou ze strany DILIA při ohlašování svých děl v rámci povinné kolektivní správy vyzván, aby s DILIA uzavřel smlouvu o výkonu dobrovolné kolektivní správy. Dobrovolnost toho typu kolektivní správy spočívá v tom, že autor či dědic autora smlouvu s DILIA nemusí uzavřít a pak si svá práva ve vztahu k uživateli vykonává sám. Dále může účinky výkonu dobrovolné kolektivní správy pro svou osobu vyloučit (a to v těch případech, kdy účinky výkonu dobrovolné kolektivní správy dopadají i na ty, kteří smlouvu o výkonu dobrovolné kolektivní správy neuzavřeli, kupříkladu u rozhlasového vysílání děl) a pak také osobně vykonává svá práva přímo. V neposlední řadě je dobrovolnost implicitně obsažena v tom, že i uživatel děl nemusí uzavřít s DILIA smlouvu s tím, že chce majetková práva získat od autorů či dědiců autorů přímo. V rámci dobrovolné kolektivní správy však existuje jedna výjimka a tou je provozování rozhlasového a televizního vysílání, tedy umístění televizních a rozhlasových přijímačů na veřejně přístupných místech či v hotelových pokojích. Byť jde o dobrovolnou kolektivní správu, autor je vždy zastoupen kolektivním správcem a nemůže tento fakt vyloučit a provozovatel nemůže práva vypořádat s autorem či dědicem autora přímo.

    Povinná kolektivní správa je v autorském zákoně taxativně vymezena, naopak dobrovolná kolektivní správa vyjmenována v autorském zákoně není a tento institut se používá tam, kde je to účelné. Kolektivní správce však nemůže vykonávat kolektivní správu, jak se mu zlíbí - musí mít k této činnosti oprávnění od Ministerstva kultury ČR. V tomto oprávnění je přesně vymezen okruh děl, respektive autorů, pro které je kolektivní správce oprávněn kolektivní správu vykonávat a poté především druhy kolektivní správy, které může kolektivní správce vykonávat. To je zvláště důležité u dobrovolné kolektivní správy, kterou vlastně Ministerstvo kultury ČR druhově v souladu s autorským zákonem v oprávnění vymezuje. U DILIA je to především správa práva na vysílání děl rozhlasem a televizí a provozování rozhlasového a televizního vysílání (hotely), či právo na půjčování zvukového či zvukově obrazového záznamu.

 

Kolektivní správa se z důvodů praktických dělí na adresnou a neadresnou. O neadresnou kolektivní správu jde tam, kde osoba povinná platit odměny ani kolektivní správce nejsou objektivně schopny určit, ke kterému dílu se hrazená odměna vztahuje. Typickým příkladem je placení odměn z nenahraných nosičů, kde ani dovozce těchto nosičů ani kolektivní správce netuší, jaké dílo si fyzická osoba, která si nosič koupila, nahraje pro svou osobní potřebu. Naopak u adresné kolektivní správy je jasno, o užití jakého díla jde. Český rozhlas poskytuje DILIA v pravidelných časových obdobích přehled odvysílaných pořadů s užitím konkrétních slovesných děl a to včetně jejich autorů, kterým pak adresně DILIA rozúčtovává autorské odměny uhrazené Český rozhlasem.

 

Ani dobrovolná kolektivní správa však ještě není agenturním zastupováním autora či dědice autora. V rámci kolektivní správy DILIA svým jménem a na účet autora vybírá autorské odměny či odměny náhradní, u agenturního zastupování zastupuje DILIA na základě smlouvy o zastupování autora či dědice autora a jedná jeho jménem a k této činnosti nepotřebuje žádné oprávnění od Ministerstva kultury ČR. DILIA v rámci agenturních smluv zastupuje autory či jejich dědice autorů především při uzavírání licenčních smluv s divadly,  s nakladatelstvími,  a s producenty v oblasti audiovize včetně České televize, Primy a Novy. V rámci výkonu těchto smluv DILIA také zastupuje autory při případném neoprávněném zásahu do jejich práv. Obsah smluv o zastoupení je pochopitelně přísně individuální. V posledním roce DILIA při uzavírání těchto smluv ustoupila od uzavírání tzv. exkluzivních smluv o zastoupení, takže autor či dědic autora si v rámci agenturního zastoupení ze strany DILIA vždy určuje, ve kterých případech chce být zastupován a ve kterých nikoliv.

 

Liché jsou tak domněnky některých autorů či dědiců autorů, že v případě uzavření smlouvy o výkonu dobrovolné kolektivní správy či smlouvy o zastoupení, započne DILIA inkasovat za autora či dědice autora bez jeho svolení všechny možné odměny, které do té doby inkasoval osobně a bez režijní srážky.

 

Posledním typem smlouvy, kterou DILIA s autory uzavírá je smlouva o úschově autorského díla pro případ, kdy by mohlo dojít ke sporu o autorství k dílu. Tato smlouva se opět uzavírá samostatně a není provázána s ostatními druhy smluv. Může ji tedy uzavřít i autor, který ani neohlásil svá díla v rámci povinné kolektivní správy, ani neuzavřel s DILIA smlouvu o výkonu dobrovolné kolektivní správy, ani s ní neuzavřel smlouvu o zastoupení. Autor tedy na základě smlouvy o úschově ukládá v DILIA do trezoru své autorské dílo, které nebylo ještě zveřejněno tak, aby si někdo jiný nemohl později osobovat autorství k tomuto dílu či části tohoto díla užít ve svém díle nebo je napodobit tedy, aby si zajistil důkaz pro případný spor. Uschování díla v DILIA však automaticky neosvědčuje, že se jedná o autorské dílo a že autor, který dílo uschovává, je skutečným autorem - znovu opakuji, že jde o zajištění důkazu v případném sporu, který nemusí mít povahu sporu soudního.

 

Jak z této krátké stati vyplývá, autor či dědic autora může vstoupit do několika vztahů vůči DILIA s tím, že tyto vztahy nejsou úmyslně závislé na sobě tak, aby uzavření jedno druhu smlouvy podmiňovalo uzavření smlouvy jiné. Autor či dědic autora tak může pouze ohlásit svá díla v rámci povinné kolektivní správy nebo jen uzavřít s DILIA agenturní smlouvu o zastoupení a neohlásit svá díla či neuzavřít smlouvu o výkonu dobrovolné kolektivní správy. Domnívám se, že již není možné najít jiný, transparentnější způsob, jak vyjít autorům či dědicům autora vstříc. Mohu jen doporučit autorům či dědicům autorů, aby využívali všechny druhy vztahů k DILIA ke své spokojenosti.

Doc. JUDr. Jiří Srstka