Pocty XIII. ročníku festivalu

* Po Stefanii Thors (2003), Divadelním stand’artu souboru Vosto5 (2004) a souboru Krepsko (2005) v kategorii projekt roku:

HOWARDU LOTKEROVI

za projekt bytového divadla DoMA/at Home, jež je vždy jedinečným a neopakovatelným představením, které je pokaždé vytvořeno v jiném bytě a tak znovu a znovu mění svou tvář, aby odráželo životy lidí, kteří v daném bytě žijí. Představení je odrazem prostoru a jeho obyvatel, se kterými se performeři setkali a kterým je šijí na míru.

Howard Lotker: Americký divadelník — herec, pedagog, zpěvák, režisér, tvůrce projektů, překladatel a lektor herectví — žijící v České republice a v současné době přednášející na katedře autorské tvorby a pedagogiky DAMU Praha, kde se svým souborem HoME (a ve spolupráci s Divadlem Alfred ve dvoře) vytvořil projekt DoMA/at home. V Praze mimo to spolupracoval s českými divadelníky a divadelními soubory jako např. Krepsko, Nora Sopková, Krištof Kintera, Jan Nebeský, Misery Loves Company. Účastnil se též mezinárodních projektů Dogtroep — Cool, Heavy Tango; Joao Fiadero — Invisible Performance; Carol Brown — touch tower; Sachiyo Takahashi — Theatre for the Ears.

* Po Tereze Georgievové (2003), Jiřím Jelínkovi (2004) a Viliamu Dočolomanském (2005) v kategorii osobnost roku:

MIROSLAVU BAMBUŠKOVI

za realizaci projektu Perzekuce.cz v industriálním prostoru La Fabrika s přihlédnutím k předchozím a paralelním aktivitám, zejména iniciaci Multiprostoru Louny.

Miroslav Bambušek: Dramatik (autor asi 20 her a textů pro divadlo), divadelní organizátor a iniciátor, nejprve putující po „severní“ neboli „sudetské“ cestě (Cheb — Louny — Ústí nad Labem), nyní působící v Praze. V roce 1996 založil společně s bratrem Tomášem divadelní skupinu D. I. Lebedung, od r. 1998 pravidelně spolupracuje s ústeckým Činoherním studiem, kde bylo uvedeno i několik jeho her a projektů (Líbači hlav, Moliére, Písek), a zejména proslul založením neformálního kulturního stánku Multiprostoru v Lounech. V Praze od r. 2005 realizuje rozsáhlý projekt perzekuce.cz, pro nějž využil syrový industriální prostor La Fabrica v Holešovicích a v jehož rámci byly ve spolupráci s dalšími režiséry a dramatiky uvedeny inscenace Posta Apostolorum, Útěcha polní cesty, Horáková x Gottwald, Zóna aneb Výlet do apokalypsy. Celý tento Bambuškem koncipovaný seriál se v dubnu a květnu 2006 stal událostí divadelní Prahy.

* Po Nině Vangeli (2003), Tatjaně Lazorčáková a Janu Roubalovi (2004) a Vlastě Smolákové (2005) v kategorii publikační čin roku:

JOSEFU KOVALČUKOVI

za rozsáhlou publikaci Bylo jich pět a půl — 30 let HaDivadla I. (1974—1989), zásadní příspěvek k dějinám českého nezávislého divadelnictví. Oceňujeme zároveň i přínos brněnského nakladatelství Větrné mlýny, které dlouhodobě přispívá k seriózní reflexi českého divadla.

Josef Kovalčuk: Prof. PhDr. Josef Kovalčuk je náš významný dramaturg, divadelní teoretik a pedagog, proslulý zejména založením HaDivadla (v roce 1974 v Prostějově společně se Stanislavem Válou), jehož byl od počátku do r.1996 dramaturgem, autorem a určitou dobu také uměleckým šéfem. Zejména v obtížných předlistopadových dobách nejen takto v praxi, ale i teoreticky — především ve spisech Autorské divadlo 70. let, Od tématu ke scénáři — rozvíjel koncept autorského a otevřeného divadla a vyzískal pro soubor HaDivadla respektovaný prostor ve sféře alternativního a nezávislého divadla. Hodnoty svobodného vyjadřování pak uplatnil také v umělecké praxi 90. let až do současnosti, kdy působil a působí zejména jako pedagog Divadelní fakulty JAMU v Brně (nyní je již podruhé děkanem této školy), nebo jako umělecký šéf činohry Národního divadla v Praze (1997—2002). V roce 1996 uspořádal svazek textů a dokumentů HaDivadlo a nyní zveřejnil první — takřka pětisetstránkovou — část rozsáhlého edičního projektu Bylo jich pět a půl — 30 let HaDivadla (1974—1989), za jehož realizaci je též nutno ocenit brněnské nakladatelství Větrné mlýny.

* a zejména — po profesoru Ivanu Vyskočilovi (2003), profesoru Bořivoji Srbovi (2004) a doc. PhDr. Janě Pilátové (2005) — poctu osobnosti, již nazýváme živoucí poklad

paní doc. EVĚ KRÖSCHLOVÉ

za její celoživotní choreografické, pedagogické a publikační dílo, inspiraci a výchovu několika generací umělců i její osobnostní příklad při překonávání obtíží a nepřízní doby.

Eva Kröschlová: Doc. Kröschlová je mimořádně oblíbenou a uctívanou vysokoškolskou učitelkou tanečního umění, režisérkou a choreografkou, která zejména na Divadelní fakultě AMU v Praze od roku 1952 vychovala několik generací tanečníků a herců. V její osobě a tvorbě nalézáme zároveň spojnici k legendární éře meziválečné české taneční avantgardy (její matkou byla slavná průkopnice moderního výrazového tance Jarmila Kröschlová). Eva Kröschlová se celoživotně s velmi osobitým uměleckým a výchovným programem pohybuje neokázale mimo oficiální struktury a pocty, vyznačuje se hledačstvím (např. v oblasti rekonstrukcí historických tanců nebo projevů lidového umění), proslulé jsou např. její Staročeské vánoční hry ve Viole, méně známá její participace na ukrývaném Bílém divadle na počátku 70. let, v roce 2000 založila vlastní soubor Chorea Historica apod. Je také autorkou řady vyhledávaných publikací: Tanec osmi století, Pohybové etudy, Dobové tance 16.—19. století, Jevištní pohyb, Psychosomatické ladění ad., jakož i encyklopedických hesel a studií v odborném tisku.

Dále byli oceněni DIVADLO CONTINUO a JOHANA ŠVARCOVÁ.

http://www.nextwave.cz/program_pocty.html