Harold Pinter se narodil v londýnské čtvrti Hackney (East End) v židovské rodině dámského krejčího. V roce 1948 získal stipendium na studia herectví na Royal Academy of Dramatic Art. Studia však přerušil a věnoval se herectví a psaní. Ve studiích pak pokračoval na Central School of Speech and Drama.
V letech 1951-53 byl v Irsku členem herecké Společnosti Anewa McMastera; v té době hrál řadu velkých rolí, mj.Hamleta a Jaga v Othellovi. V letech 1952-56 vznikl jeho autobiografický román Trpaslíci (The Dwarfs), který byl však publikován až v roce 1990. Po návratu do Anglie se stal hercem ve Společnosti Donalda Wolfita, opět hrál nejrůznější role od Shakespeara až po detektivky (pod uměleckým jménem David Baron) a stále intenzivně psal (verše, krátké prózy, monology, skeče). V té době také navázal celoživotní přátelství s dramatikem a scénáristou Ronaldem Harwoodem (pozdějším autorem slavného Garderobiéra /předobrazem postavy Sira v této hře byl právě Donald Wolfit/ a držitelem Oscara za scénář k Polanského Pianistovi).
Jeho první hra Pokoj (The Room) byla inscenována v roce 1957. Rychle za sebou pak následovaly hry, které dnes patří k mezníkům moderního (nejen anglického a nejen absurdního) divadla. Slavné tituly, vzniklé v letech 1957-1965, se dodnes hrají na jevištích celého světa: Narozeniny, Mechanický číšník, Správce, Celou noc venku, Trpaslíci (podle vlastního zatím nepublikovaného románu), Přehlídka, Milenec, Čajový dýchánek , Návrat domů a další. Pinter v nich zjevně navazuje na Becketta a absurdní divadlo (ale také na Ionesca a Geneta či na Franze Kafku, jehož velmi obdivuje), zároveň však jeho postupy rozvíjí a vnáší do něj vlastní originální prvky.
Jeho tzv. komedie hrozby (comedies of menace) jsou vystavěny na modelových situacích, v nichž dominuje uzavřený prostor a vetřelec, přinášející násilí a zkázu ze světa venku, jemuž není možno uniknout. Prostor uvnitř, plný bezduchého tlachání, ne-dialogů, mlčení, strachu, pocitů viny, výčitek a nenaplněné touhy, je tak vždy násilně narušen něčím často nepojmenovatelným zvenčí, co není možno zastavit, zničit nebo ovládnout.
Jeho další hry naznačily nové směry: jsou poetičtější, ale stále stejně pesimistické, autor se také více zabýval mezilidskými a milostnými vztahy. Mezi nejznámější hry, vzniklé od konce 60. let, patří Krajina, Ticho, Staré časy, Země nikoho, Zrada, Jiná místa, Party Time nebo …a v prach se obrátíš.
Pinter napsal  33 her (některé z nich  původně televizní či rozhlasové) a získal za ně řadu britských i amerických ocenění (např. Tony Award 1967, Cena Kruhu newyorských divadelních kritiků 1967 a 1980, Shakespearova cena 1970, Cena Britské divadelní asociace 1983 a 1985). V podstatě všechny nejdůležitější Pinterovy hry byly přeloženy do češtiny a hrály se na našich jevištích.
Vedle dramat byl Pinter také básníkem a esejistou a v posledních letech se věnoval právě zejména poezii.Byl i hercem (občas se objevil i ve filmech), ale též významným divadelním režisérem a zejména velmi plodným a úspěšným filmovým scénáristou.



Přehled divadelních her

The Room (1957; Pokoj)
The Birthday Party (1957; Narozeniny)
The Dumb Waiter (1957; Mechanický číšník)
A Slight Ache (1958; Mírná bolest)
The Hothouse (1958; Pařeniště)
The Caretaker (1959; Správce)
A Night Out (1959; Celou noc venku)
Night School (1960; Večerní škola)
The Dwarfs (1960; Trpaslíci)
The Collection (1961; Přehlídka)
The Lover (1962; Milenec)
Tea Party (1964; Čajový dýchánek)
The Homecoming (1964; Návrat domů)
The Basement (1966; Suterén)
Landscape (1967; Krajina)
Silence (1968; Ticho)
Night (1969; Noc)
Old Times (1970; Staré časy)
Monologue (1972; Monolog)
No Man's Land (1974; Země nikoho)
Betrayal (1978; Zrada, č. 1992 – nevydáno)
Family Voices (1980; Rodinné hlasy)
Other Places (1982; Jiná místa)
A Kind of Alaska (1982; Jakoby na Aljašce)
Victoria Station (1982; Nádraží Victoria)
One for the Road (1984; Jedna na cestu)
Mountain Language (1988; Horáčtina)
The New World Order (1991; Nové uspořádání světa)
Party Time (1991; Party Time)
Moonlight (1993; Měsíční svit)
Ashes to Ashes (1996; …a v prach se obrátíš)
Celebration (1999; Oslava)
Remembrance of Things Past (2000; Vzpomínky na minulost)