Kajzar, Helmut (Polsko)

Narodil se 18. 8. 1941 v Bielsku-Białé. Pocházel ze smíšené polsko-německé rodiny. Jeho otec Jan Kajzar byl před válkou správcem statku, po válce agronomem na státním statku. Matka se za svobodna jmenovala Paulina Kulischová.
      Do základní školy chodil v Grodźcu, v r. 1959 absolvoval gymnázium v Bielsku-Białé. Poté studoval filozofii a polonistiku na Jagellonské univerzitě v Krakově. Za studií debutoval jako herec v inscenaci Sofoklova Krále Oidipa ve studentském divadle Teatr 38. V r. 1965 byl přijat na Státní vysokou divadelní školu (Państwowa Wyższa Szkoła Teatralna) ve Varšavě. Jeho diplomovou prací byla inscenace her Boleslav Smělý (Bolesław Śmiały) Stanisława Wyspiańského a Směšný stařeček (Śmieszny staruszek) Tadeusze Różewicze v divadle Teatr Współczesny (Současné divadlo) ve Wrocławi  v r. 1969.  Scénografem této inscenace byl Józef Szajna.
     V r. 1972 se stal členem Svazu polských spisovatelů (Związek Literatów Polskich). Byl režisérem divadla Teatr Współczesny ve Wrocławi, kde inscenoval hry T. Różewicze, a Divadla polského rozhlasu (Teatr Polskiego Radia). Kromě toho byl i pedagogem Státní vysoké filmové, televizní a divadelní školy (Państwowa Wyższa Szkoła Filmowa, Telewizyjna i Teatralna) v Łodži a jako lektor působil i na filmových školách v Berlíně (tehdejší NDR) a ve Stockholmu.
      V zahraničí inscenoval hry polských autorů T. Różewicze Akt przerwany (Přerušený akt) – Göttingen 1972, Stara pani wysiaduje (Stará paní vystupuje) – Tübingen 1974 a Směšný stařeček (Śmieszny staruszek) – Londýn 1975 a dále hru Sławomira Mrożka Policja (Policajti) – Tübingen 1975. V r. 1973 se zúčastnil mezinárodních divadelních dílen v Scheersbergu a Tübingen (SRN) a v Gränna (Švédsko), kde inscenoval hru Witolda Gombrowicze Ślub (Svatba), opět Różewicze (Stará paní vystupuje) a vlastní hru Wypadek i zdarzenie (Nehoda a událost) – přepracování vlastní hry xxx (Trzemi krzyżykami) – Třemi křížky.
      Byl manželem herečky Jolanty Lothe. Zemřel 21. srpna 1982. Je pohřben na evangelickém hřbitově v Těšíně (Cieszyn).

Divadelní hry

Paternoster – publikováno v časopise Dialog 1969, první uvedení Teatr
                    Współczesny Wrocław 1970 (režie Jerzy Jarocki)
Rycerz Andrzej (Rytíř Andrzej) – publ. v Dialogu 1970, první uvedení Teatr
                           Studio Warszawa 1974
Gwiazda (Hvězda) – monodrama, publ. v Dialogu 1971, první uvedení Teatr
                        Stefana Żeromskiego Kielce 1980, přeloženo do češtiny 1982
x x x  - čti Trzemi krzyżykami  (Třemi křížky) – napsáno 1972, publ. v Dialogu
             1973, první uvedení Teatr Studentów i Młodzieży Pracującej (Divadlo
              studentů a pracující mládeže ETAM 2) Kraków 1975
Koniec pół świni (Konec polosvině) – rozhlasová hra, publ. v Dialogu 1974,
              první divadelní provedení  Teatr Dramatyczny (Činoherní divadlo)
              Wałbrzych 1978
Ciąg dalszy (Další díl) – publ.v časopise Nowy Wyraz 1976, přeloženo do
              němčiny 1981
Samoobrona (Magiczny manifest)Sebeobrana (Magický manifest), publ.
             v Dialogu 1976, první uvedení pod názvem Teatr metacodzienny
             samoobrona Teatr Współczesny Wrocław 1981, přeloženo do němčiny
             1982
Villa dei misteri – publ. v Dialogu 1977, první uvedení Teatr Współczesny
             Wrocław 1979
Musikkrater  - monodrama, publ. v Dialogu 1979, první uvedení Teatr
             Muzyczny Gdynia 1981
Obora (Chlív) – první uvedení Teatr Mały Warzawa 1980
Włosy błazna (Šaškovy vlasy) – publ. v Dialogu 1980
Król Dawid (Král David) – nedokončeno, z rukopisu jej zredigoval Andrzej
            Falkiewicz a publikoval jej ve svazku Helmut Kajzar: Sztuki Teatralne
            1972-1982, Warszawa 1983, hra o holocaustu (Kajzarův rod měl
            v pradávnu i židovské kořeny), první uvedení Transformthester
            v tehdejším západním Berlíně 1986     
Wyspy Galapagos (Ostrovy Galapagos) – publ. v Dialogu 1981, první
            uvedení Teatr Polski Poznań, Scena W Malarni 1982
Aktorka (Herečka), uváděno později i pod názvem Akt-orka, první uvedení
            Teatr Powszechny Warszawa – Mała Scena 1985.

Kromě toho je autorem povídky Bez końca (Nedokončená) a básnických próz
shrnutých pod názvem Epitafia (Epitafy): Pani Nosek – Paní Nosková, Jerzy –
Jiří, Zdjęcie – Fotografie, Profesor, Pani Anna a Pastor Jan Lasota) a četných divadelních esejů a recenzí. Svému pojetí divadla dal název Teatr metacodzienności – Divadlo metavšednosti.

Nastavení cookies
Zde máte možnost přizpůsobit soubory cookies podle kategorií, v souladu s vlastními preferencemi. Nezapomínejte ale na to, že zablokováním některých souborů cookies můžete ovlivnit, jak stránky fungují a jaké služby jsou Vám nabízeny. Více informací o našich zásadách používání souborů cookies

Funkční cookies
Tyto cookies jsou nezbytné pro fungování našeho webu a všech funkcí, které nabízí a není možné jejich účel a zpracování odmítnout.

Analytické cookies
Tyto cookies slouží ke zlepšení fungování našeho webu. Umožňují nám rozpoznat a zjistit počet návštěvníků a sledovat, jak návštěvníci používají náš web. Pomáhají nám zlepšovat způsob, jakým náš web funguje, například tak, že umožňují uživatelům snadno najít to, co hledají. Tyto cookies neshromažďují informace, které by dokázaly identifikovat Vaši osobu.

Preferenční cookies
Tyto cookies umožňují, aby si náš web zapamatoval preference daného uživatele a mohl se mu přizpůsobit.
Uložit vybrané
Přijmout vše
Odmítnout vše