Patříte k nejmladší generaci překladatelů divadelních her ze španělštiny. Jak jste se k této disciplíně dostala?
Španělštině se věnuji už od střední školy – chodila jsem na česko-španělské gymnázium, kde jsem Španělsku a španělštině naprosto propadla. Potom jsem šla na DAMU, kde jsem studovala režii-dramaturgii a v rámci studia jsme měli překladatelský seminář. Mohli jsme si vybrat, z jakého jazyka chceme překládat a pro mě byla španělština jasná volba. Tak jsem s překladem začala a zjistila, že mě to neskutečně baví. Semestr jsem pak chodila na překladatelský seminář na FF UK, a když jsem dokončila bakaláře, odjela jsem na rok studovat divadlo do Madridu. Od té doby se snažím sledovat španělskou a latinskoamerickou dramatiku a hledat zajímavé texty, které by se mohly hodit i na česká jeviště.
Ve Vašem překladatelském repertoáru je hned několik možná až kontroverzních her (např. syrová kubánská hra Čamako, Karneval Palomy Pedrero dotýkající se transgender problematiky). Podle čeho si volíte texty k překladu? Čím Vás musí hra zaujmout?
Baví mě, když v sobě má hra téma s nějakým společenským přesahem. Když si nějaký nový text přečtu, nechávám ho na sebe působit a snažím se naslouchat, co se ve mně děje. Velkou roli hraje intuice. Hra se mě musí něčím vnitřně dotknout, abych uvěřila, že má smysl ji překládat.
Ve spolupráci s Instituto Cervantes pořádáte v Činoherní kavárně scénická čtení nových překladů současných španělských a latinskoamerických her. Jaké hry byly touto formou už představeny?
Celý cyklus začal během pandemie, kdy jsme hry četli v Institutu Cervantes bez diváků a přenášeli jsme to online. To byl případ her Himmelweg od Juana Mayorgy (v překladu Jiřího Kasla) a Karneval od Palmomy Pedrero (v mém překladu). V Činoherní kavárně, už s diváky, takže v mnohem veselejší atmosféře, jsme potom četli Archimédův zákon od Josepa Maria Miró (v překladu Romany Rédlové), který hru dokonce přijel i sám zrežírovat. Pak následovala hra Golem od Juana Mayorgy (v překladu Jiřího Kasla) a letos jsme zatím zrealizovali čtení hry Monogamie od chilského dramatika Marca Antonia de la Parra (v překladu Miloslava Uličného) a hry Rita (v překladu Blanky Stárkové) od Marty Buchacy. Mám z celého cyklu velkou radost a doufám, že se některá z her objeví na českém jevišti i jako inscenace.
Vaším nejnovějším překladem je celosvětově úspěšné komorní drama Vlaštovka talentovaného dramatika Guillema Clua. Hra je inspirovaná skutečnou událostí… Můžete nám ji přiblížit?
Jedná se o dialog dvou postav, který se točí okolo tragické události, která se odehrála před nějakým časem v gay baru ve městě. Jednalo se o teroristický útok, při kterém zemřelo spoustu lidí včetně jednoho mladíka, který celý atentát natáčel na video, díky čemuž svět vcelku přesně ví, co se tam odehrálo. V průběhu hry postupně zjišťujeme, jaký k němu ty dvě postavy měly vztah a jak je to spojuje a rozděluje. V tom směru je to taková detektivka, což mě baví. Nechci vyzrazovat celou pointu, aby se měli čtenáři/diváci na co se těšit. Je tam ale velké téma homosexuality a toho, jak je stále často zkresleně a negativně vnímaná v rodinách a ve společnosti. Ta hra je napsaná s velkou empatií a dle mého může zaujmout opravdu každého. Pod tím vším je totiž ozvěna bolesti ze ztráty někoho blízkého... Ale není to žádná tragédie nebo melodrama. Na konci se objevuje naděje, což je v takových životních situacích to nejdůležitější. To se mi na té hře líbí.
Jakou španělsko-jazyčnou hru/autora byste ráda viděla na českých jevištích a proč?
Já bych ráda viděla jakoukoli z her, kterou jsme uvedli v rámci scénického čtení s Institutem Cervantes. To je v podstatě myšlenka toho projektu – čtením představit nové hry, aby si je nějaké divadlo mohlo vybrat a zrealizovat jako inscenaci. Moc bych si třeba přála vidět Karneval od Palomy Pedrero. Je to hra kratšího formátu a intimnějšího rázu pro dva herce, naprosto bravurně napsaná. Myslím, že dává hercům obrovský prostor pro kreativitu. Zajímalo by mě, jakou podobu by ta hra dostala. Tak snad si ji dřív nebo později někdo vybere.
Na čem v současné době pracujete?
Pracuji jako dramaturgyně v Činoherním klubu, kde budeme zkoušet hru 2:22 – Duchařský příběh od Dannyho Robinse. Hru pro nás přeložil Michal Zahálka a já se teď věnuji zpětnému překladu do angličtiny, který agentura v Británii vyžaduje, abychom mohli začít zkoušet. A s Institutem Cervantes už přemýšlíme, jakou španělskou/latinskoamerickou hru bychom mohli uvést v rámci dalšího scénického čtení. A taky se těším na léto, aspoň na pár dní určitě někam pojedu. Nejspíš do Španělska!
KATEŘINA POPIOLKOVÁ (1995)
Vystudovala obor režie-dramaturgie na DAMU a potom pokračovala ve studiu divadla a scénických umění na madridské Universidad Complutense. V současné době pracuje jako divadelní dramaturgyně v Činoherním klubu. Překladu se věnuje již několik let, ze španělštiny přeložila hry Strach a bída Frankovy říše, Čamako (Chlapec), Karneval a Vlaštovka, ze slovenštiny hru Babyboom, kterou v české premiéře uvedl Činoherní klub. Spolupracuje s Institutem Cervantes na projektu scénických čtení současné španělské a latinskoamerické dramatiky a pravidelně vystupuje na literárních večerech španělské skupiny Luces de Bohemia.