„Georgi, takže ty tedy hledáš, kdo bude zároveň tvojí milenkou, hospodyní, ošetřovatelkou, správkyní tvojí literární pozůstalosti a matku pro tvého syna Richarda?“

Nemocnice Universty College, Londýn, 1949
 
Nedávno vyšlo 1984 a George Orwell se nachází v poslední etapě svého života trpící závažnou tuberkulózou. Pořád však ještě věří, že se dožije ještě tří knih a svou chuť pro život chce ztvrdit žádostí o ruku své přátelkyni, Sonie Brownellové, třicet let mladé editorce.

Když Sonia pochopí, že je jeho jedinou nadějí, musí se rozhodnout, zda podlehne svodům malíře Luciene Freude, který Orwella portrétuje, nebo zda vstoupí do platonického sňatku s jedním z nejuznávanějších spisovatelů moderní literatury. Založeno na skutečných událostech.

Recepční Linda a účetní Albert, dva svobodní třicátníci se zrovna seznámili. Oba sdílejí pocit, že je New York omezuje v rozletu. Rozhodnou se to zkusit v jiných městech. Po letech, když už nejsou spolu, se znovu potkávají v New Yorku. Zatímco Linda má úspěšně rozjetou kariérou ve filmové branži, Albert čelí jedné životní porážce za druhou a na úspěch stále čeká. Přestože jeho láska k Lindě stále přetrvává a nezná hranic, Albert si začíná pomalu uvědomovat, že se k Lindě už nehodí.

Oceňovaný dramatik Sam Bobrick opět dokazuje svůj talent pro nacházení úžasně zábavných momentů v každodennosti. New York Water je chytrou a vtipnou novodobou Odysseou dvou sympaticky neteatrálních zástupců dnešní singles generace. Hra nabízí skvělou hereckou příležitost.

Sáru provází smůla. Všechny žárovky v bytě jí neustále praskají, pod střechou zatéká, ryby v akvárku nepřežijí déle než pár dní, kocour zmizel beze stopy a její starý, slepý otec aktivně odhání všechny potenciální nápadníky. Když si ale na Silvestra Sára zlomí nohu, do nemocnice ji  odveze nový, sympatický soused Tom, který se Sáry ani jejího otce nezalekne. Čím více ale Sára Toma přitahuje, tím víc se dozvídá o bizarní náloži smůly, která Sáru již léta - přesněji dvacet dva let - pronásleduje. Rozverná komedie o lásce, stárnutí, smůle a letištní ochrance.

EVA: Eduardo mi říkal, že jsi takovej.

ALFRÉD: Jaký jsem?

EVA: Happy.

ALFRÉD: Happy?

EVA: Jsi šťastnej. Říkal, že jsi fakt optimista.

ALFRÉD: Vážně?

EVA: Jakože nenapravitelnej. Nic tě nerozhodí. Nikdy.

ALFRÉD: To že říkal? Eduardo…

EVA: „Zmetek jeden veselej.“ Tak to říkal. (Imituje EDUARDA) Víš, jak mluví.

Alfréd Rehm je šťastný člověk. Těší ho jeho život, práce i manželství. Jenomže pak ho jeho nejlepší přítel Eduardo pozve, aby k němu s manželkou dorazili na večeři. Na večírku se manželé Rehmovi seznamují s Eduardovou čerstvou a o dvě generace mladší známostí, sochařkou Evou. A jejich životní optimismus, jakož i přátelství k Eduardovi, projdou drastickou zatěžkávací zkouškou, jež některým ze zúčastněných zanechá šrámy na těle i na duši.

„Eva je pravděpodobně ta nejzákeřnější, nejkrutější, nejpomstychtivější a vůbec ta nejďábelštější postava, kterou jsem za poslední léta na jevišti viděl, ale také jedna z těch nejvíc fascinujících. Happy je skutečně úžasná hra, která připomíná hity jako je například Bůh masakru, ale je ještě mnohem lepší a dokonce má i tematické odkazy ke hře Kdo se bojí Virginie Woolfové.“ David Templeton

Allison nepřijímá žádné dary. Ani na svoje vlastní narozeniny. Ani od svého snoubence. Takže když se ocitne bez peněženky a nemá u sebe peníze, aby zaplatila účet za drahý oběd s kamarádkou, jen s velkou neochotou přijímá velkorysou pomoc od naprostého cizince. Je odhodlaná mu jeho gesto splatit. Alisson musí nově čelit svým temným tajemstvím, které pohánějí její neschopnost přijmout byť ten nejmenší projev štědrosti.

„Caisleymu se výjimečně daří napsat živé postavy a zasadit je do situací, v nichž musí čelit společenskému i osobnímu konfliktu. Výborně nastoluje úzkostlivou komiku, která však vede k dramatickému vyústění.“ Arts Knowville