Nejlepší hra  roku 1977, získala Tony award a Pulitzerovu cenu. Premiéra se konala 31. března 1977 v Morosco Theatre. Odehrává se ve třech chatkách, skrytých mezi stromy a v indiferentním prostoru tzv. neviditelného Tazatele, který svým postavám vládne hlasem z magnetofonu.

Hra je inspirována lékaři odpozorovanou skutečností, že každý člověk, který je postaven tváří v tvář faktu, že je nevyléčitelně nemocen a musí tedy zemřít, prochází pěti různými stádii duševního rozpoložení: popření, zlost, handrkování, deprese až se nakonec s daným faktem smíří. Tyto stavy mohou trvat různě dlouho, mohou střídat jeden druhý nebo existovat současně. Ale jediná věc trvá přes všechna stádia - a tou je naděje. Autor dává divákům nahlédnout do všech těchto stádií skrze osudy svých tří umírajících protagonistů a jejich rodinných příslušníků či přátel. Navzdory tomuto více než pesimistickému tématu dílo má obecně pozitivistické vyznění.

„Přišla k nám z dávnověku. Z tance udělala náboženství. Když se pohybuje po scéně je ozářena boží jiskrou. Ale jak bych to popsala? Ona  nedělá klasické baletní kroky. Ona se  prochází. Ona běží. Ona skáče, ona lítá. Ona  stojí. Všechno má u ní svůj čas. Její paže,  její ruce, její ramena - zpívají. To se nedá popsat.“ , říká o Isadoře Duncanové jedna z protagonistek hry Martina Sherman (americký dramatik žijící a tvořící v Londýně.)

Kosmopolitní Paříž roku 1923 je kulisou pro něžnou i bouřlivou, hlavně však zničující lásku slavné americké tanečnice Isadory Duncanové a ruského básníka Sergeje Jesenina.

Biografická hra s humorem, nostalgií i jemným patosem zobrazuje epizodu ze života této slavné tanečnice a zastihuje ji v jejích čtyřiceti pěti letech v Paříži, kde se prozatímně usadila se svým o sedmnáct let mladším manželem, ruským básníkem Sergejem Jeseninem. Duncanová čeká na inspiraci i na peníze, které by zajistily nejen její další existenci, ale hlavně návrat domů jejího bouřliváckého ruského manžela.

Tento velice plodný americký dramatik je autorem svérázné postavy Opaly (s neměnným charakterem), která se objevuje v několika jeho dějově spolu nesouvisejících hrách. I tato hra je opět prosycena bouřlivými nehodami  líbezné, nezkrotné a typicky vykašpařené Opaly Kronkieové,  skrze níž autor nastavuje zrcadlo nám všem, abychom si uvědomili, jací blázni my smrtelníci můžeme být. Akce střídá akci, které vyvolávají smích a dobrosrdečnou atmosféru.

Opalina nezměrná dobrosrdečnost z ní opět učiní oběť, tentokrát je viníkem úlisný, nesvědomitý politik, který ve volbách usiluje o to, aby byl znovu zvolen za starostu. Ale Opala s pomocí nových i starých přátel se rozhodne bojovat s oním prodejným člověkem a stane se jeho protikandidátem! Její soupeř je upřímně vyděšen zájmem voličů Opalu volit a nezbude mu tedy nic jiného než se uchýlit k nekalým prostředkům, aby ji tak od kandidatury odvrátil. To co následuje, drží publikum ve všech divadlech v úzkostném očekávání i bouřlivému smíchu, dokud nedojde ke zvratu událostí tak, aby vše dospělo ke šťastnému závěru.

"To byla ale noc!"  je jednou z nejlepších Godberových her, na repertoáru Hull Track Theatre"  Yorkshire Post

Je to noc s Norther Soulem a s ďábelskými malíři pokojů, na níž nelze zapomenout!

Richard Jackson je středního věku, patří ke střední třídě a je zdánlivě spokojen se svým životním osudem.... ale všechno se změní, když se v Richardově domě objeví malíři pokojů.

Dva malíři pokojů jsou malá rodinná firma Dannyho a Lea Hardyových, dvou skalních, živočišných flámů, oddaných Northern Soulu. A tak jedné noci, kdy Richardova manželka i dcera jsou pryč, se jeho plány na klidnou noc v čínském bistru s láhví vína rychle vypaří po náhodném setkání s Dannym, Leem a jejich manželkami.

Najednou se Richard ocitne v divoké a neplánované noci, která má jak veselé, tak i katastrofální důsledky pro každého ze zúčastněných. Kombinace piva, nevěry a snahy o vzájemnou výměnu partnerů, to vše podkresleno Northern Soulovou muzikou, učiní z té noci "noc", na kterou nelze zapomenout!

Odehrává se ve Shrewsbury, po vítězné bitvě u Hochstädtu v roce 1704 (válka o španělské dědictví).

Verbíř je považován za poslední mistrovské dílo restaurační komedie - je v něm plno šaramantní elegance a dobrého humoru...Dýchá z něj čistá, čerstvá, k červenání nutící nálada zapadlého venkovského městečka s pohostinností i elegancí.

Čest, povinnost, věrnost, vyzdvihované herojskými postavami do nadoblačných výšin, jsou v komediích strhávány do ostrého světa denní skutečnosti a zesměšňovány jako falešná iluze. Sama láska přestává být nebeská a manželství se stává zhola světským svazkem.

Manželství je totiž chápáno ne jako šťastné uzavření svého milostného dobrodružství, nýbrž spíš jako počátek velkého rizika v životě plném nejen zábav, ale i nástrah a úskoků.

Hans Litten je mladý právník, který v roce 1931 předvolal Adolfa Hitlera jako svědka v procesu s vrahy z oddílů SA a usvědčil ho z nepřímé politické (ač ne osobně žalovatelné) spoluviny. Dva roky na to se Hitler dostává k moci a Hans je v první řadě tisíců zatčených v noci, kdy hoří Reichstag. Během uvěznění v několika koncentrácích končícího v Dachau smrtí se Hans ve vtipných až místy komických dialozích setkává s předními postavami známých antinacistů, jako jsou anarchistický karikaturista a liberální redaktor navržený na Nobelovu cenu míru. Hlavní postavou hry je Hansova matka Irmgard, která hrou prochází jako vypravěč a komentátor děje a politických událostí. Snaží se dostat Hanse na svobodu pravidelnými setkáními a eticko-politicko-filosofickými diskusemi s ironicky vtipným a vzdělaným důstojníkem gestapa, jehož k nacismu přivedl právě Hansův soudní konflikt s Hitlerem, který v něm – jako v tisících podobných - vzbudil sympatie k nacismu a nenávist k „prohnilé chcípající demokracii“. Jejich dialog je pozoruhodným svědectvím o pádu liberální inteligence, její likvidaci a postupné přeměně terorem v ukázněný totalitní dav. Hra měla premiéru na festivalu v Chichesteru 2014 a po londýnské inscenaci v roce 2015 a nadšených recenzích získala cenu Laurence Oliviera herečce v hlavní roli Penelope Winton.

Pamela Churchill Hayward Harrimanová, v současnosti velvyslankyně Spojených států ve Francii, je věčnou královnou večírků. Posledních par let si užívá svého idylického života v luxusním hotelu Ritz v Paříži ve společnosti svého mladého komorníka z Itálie a utrácí zděděné peníze za obrazy, oblečení šperky, kožichy a šampaňské (za své základní životní potřeby). To se ale nelíbí jejím přiženěným dětem, které na dědictví mají také právo. Jejich právníci už jsou připraveni učinit jejímu utrácení přítrž. Pamela se na pokraji ztráty všeho, s věřiteli doslova za dveřmi, začne svěřovat se svojí životní poutí od muže k muži, od lůžka k lůžku a odhaluje tak jízlivě zábavnou cestu na vrchol.

Úspěšná komedie Charlese Leiparta Koupání v Hotelu Ritz nabízí ojedinělou příležitost pro herečku v hlavní roli. Upřímná a nic nezakrývající zpověď Pamely Harrimanové vyvolává slzy smíchu i dojetí.