Zvláštní jednotka připravuje na nádraží dopadení teroristy, který má dorazit vlakem. Velicí důstojník nacvičuje s přestrojenými agenty dav (dvojice s kočárkem, žena s kufrem, turista, fotbaloví fanoušci) a zoufá si nad jejich herectvím. Nastoupí i vojín Ez Swainová, která má dohlížet na strážníka Barryho, který jako jediný očitý svědek teroristu viděl, když jej chtěl pokutovat. Zasmušilá mladá Ez se má s hovorným a srdečným Barrym zapojit mezi komparzisty. Během rozhovoru se Ez v hraných vzpomínkách vrací do minulosti (otec voják padl v akci, neurotická matka, nevydařený vztah, znásilnění, nyní je těhotná). Podezřelý z vlaku je dramaticky dopaden – ale není to hledaný muž.

V druhém dějství se celá situace opakuje, tentokrát vzpomíná Barry (sňatek s pedantickou ženou, milovaná dcera, manželčina nevěra a odchod, zpronevěra ve firmě). Barry pozná skutečného přestrojeného zločince, konfrontuje ho a je vážně raněn. Ez pachatele zastřelí. Barryho odvážejí, Ez se probere z citové otupělosti.

Časopis TIME zařadil americkou inscenaci této hry mezi deset nejlepších za rok 2014.

Susan se z jednotvárného života ženy v domácnosti uchyluje do snového světa, kde se jí zhmotňuje pohledný manžel a milující dospělé děti, syn a dcera. Nebo nejde o snění, ale úraz, který utrpěla na zahradě – či o duševní poruchu? Starosti si o Susan dělá rodinný lékař, nudný manžel a jeho ovdovělá sestra. Když přijede na návštěvu syn, člen jakési filosofické sekty, Susan se náhle projeví jako panovačná a nesnesitelná matka i partnerka. Její ideální (pro ostatní neviditelná) rodina začne být dotěrná, pak se v různých převlecích začne snově chovat i švagrová a manžel, který Susan obviní, že založila požár, aby zničila jeho rukopis. Vysněná rodina jí opět projeví lásku. Susan zůstává sama na zahradě, kde se celý děj odehrává, a mumlá nesrozumitelná zkomolená slova…

Může být ústředním tématem divadelní hry něco tak přízemního, jako je vyplňování daňového přiznání? A může být taková hra vůbec zábavná? Úspěšný mladý britský dramatik James Graham svým Přiznáním dokazuje, že ano. Základem jeho hry je prostý, leč originální nápad: použít „daňové doklady“ jako klíč k vyprávění životního příběhu.

Ben Edwards vyplňuje poprvé daňové přiznání. Probírá se proto účtenkami, jež za celý rok nashromáždil, a snaží se rozhodnout, které výdaje si může odepsat z daní. Každá z účtenek mu zároveň připomene určitou událost nebo situaci, kterou v uplynulém roce zažil. Z původně mechanické účetní operace, jakou je bilancování příjmů a výdajů, se tak rázem stává poměrně intimní a mnohdy bolestné bilancování osobních úspěchů i nezdarů.

Kromě netradičního námětu je hra originální také interaktivností a proměnlivou stavbou. Jednotlivé účtenky totiž Benovi předávají sami diváci, a jeho příběh tak získává při každém představení trochu jinou perspektivu, v závislosti na pořadí, v jakém se k němu účtenky dostávají.

17 hodin 53 minut. Štědrý večer.
U Sally a Richarda je vše připravené na Vánoce – stromek je ozdoben, svařák se vaří a dárky jsou zabalené. Nyní již pouze čekají na příjezd svých blízkých, s kterými chtějí tyto radostné svátky oslavit. Vše by bylo dokonalé, kdyby však nezačali vylézat kostlivci loňského roku ze skříní, kteří všem připomenou, že některé události se nedají schovat za balicí papír. A ani snaha o perfektní Vánoce nemůže vrátit čas zpět a pomoci zapomenout.

Rose Heineyové se podařilo propojit citlivé téma se zemitým černým humorem, které dalo vzniknout hořkosladké komedii Kostlivci. Heineyová byla za tento svůj divadelní debut kritiky velmi oceňovaná.

V nevšedním portrétu mistra napětí střídá autor poetické pasáže (vnitřní hlas) s realistickou debatou Hitchcocka s mladším scenáristou o chystaném filmu (probírají například situaci, kdy muž sleduje záhadnou ženu – motivaci, volbu záběrů, význam barev). Ve vzpomínkách se Hitchcock vrací do dětství (panovačná matka, přísný jezuitský učitel), v představách se odehrává jeho komplikovaný vztah k ženám, posedlost blondýnami, vražedné i romantické touhy („Krása je krutá“). Na společný život vzpomíná i jeho žena, scenáristka a asistentka. Dějem při „natáčení“ procházejí dva asistenti režie.

S pomocí dramatické hudby, efektů i hraných výstupů cituje Rudkin ze slavných Hitchcockových hororů (Ptáci, Vertigo, Psycho apod.)  Příkladem je třeba noční scéna ve spíži, kde si chce malý Alfred tajně vzít něco k snědku a přistihne jej matka (Psycho), anebo představa, v níž Hitchcock škrtí ženu kravatou (Zběsilost).

„Vtipná, chytrá, hrůzostrašná, pronikavá hra.“ The New York Times

Amir je úspěšný právník s muslimskými kořeny. Je šťastný, zamilovaný a v práci ho čeká nejdůležitější povýšení jeho života. Pod blyštivým pozlátkem se ale skrývá opravdová cena jeho úspěchu.

Amir a jeho žena Emily, umělkyně čerpající z islámské tradice, pozvou na večeři kolegu z právnické firmy i s jeho ženou. Co začíná jako nevinná a zdvořilá konverzace se ale brzy vyvine v něco mnohem ničivějšího. Původně přátelská večeře navždy zpochybní vzájemné vztahy účastníků, ale i jejich vlastní přesvědčení o rase a identitě.

Hra, která byla v roce 2013 oceněna Pulitzerovou cenou, se úspěšně hrála na Broadwayi i v Londýně.