Stárnoucí excentrický podnikatel John Christie je muž, který co si zamane, to získá. A většinou se se svými plány nedrží zrovna při zemi. Jeho žena Audrey, kterou sám nazývá křehkým sopránem, se po svatbě musela vzdát kariéry operní zpěvačky: a tak se pro ni rozhodne postavit na svém venkovském sídle v jižní Anglii operní divadlo. Nezkušenost s uměleckým prostředím plně kompenzuje svým nadšením pro věc. Ostatně v otázkách uměleckých se mu dostane zkušených poradců v podobě tří uprchlíků z nacistického Německa.

Konverzační hra je zpracováním reálných událostí kolem vzniku dnes notoricky známého operního divadla v Glyndebourne v roce 1934. Je ovšem také příběhem o síle lidské vůle a sebeobětování pro lásku i pro umění.

Hra byla poprvé uvedena v říjnu 2015 v londýnském Hampstead Theatre.  

Elfové nejsou vždycky hodní. A ti ze světa Úžasné Zeměplochy považují lidi za nižší tvory, téměř na úrovni zvířat a podle toho s nimi také hodlají zacházet. Chtějí k tomu využít svou telepatickou schopnost ovládat lidskou mysl. V boji proti nim jsou Lancreské čarodějnice v čele s Babi Zlopočasnou jedinou nadějí na záchranu Zeměplochy.

Svižná a napínavá adaptace úžasně vtipné novely Terryho Pratchetta se odkazuje k Shakespearově Snu noci svatojánské a zve diváky na výpravu do jim dobře známého fantaskního světa.

Johnny zjišťuje, že má schopnost vidět mrtvé. Může s nimi i mluvit – i k velkému překvapení jeho zemřelých přátel. Když se roznese zpráva, že se město chystá postoupit hřbitov developerům, na hřbitově zavládne panika. Mrtví se stěhovat nechtějí a jsou pro to ochotni leccos podniknout. Bohužel, jejich svět je nehmotný, a tak si musí vypomoci telekinezí a podobnými metodami, které fungují v obou světech, jako třeba telefony, televize a počítače. A Johnny, který se jim rozhodne pomáhat, zjišťuje, že na světě (i v podsvětí) jsou věci, za které stojí za to bojovat.

Divadelní adaptace úspěšné novely Terryho Pratchetta.

Hysterická komedie místy přecházející do frašky a prolínající tragický příběh někdejší sebevraždy Freudovy pacientky následkem jeho chybné diagnózy, který se Freudovi vrací na  sklonku jeho života v londýnské emigraci. Nositelkou tragédie je mladá žena Jessica pátrající ve Freudově kartotéce po důkazech Freudova selhání, aby ho usvědčila z chyb a profesionální nedbalosti. Hlavním nositelem frašky je špatnou angličtinou blábolící Salvador Dalí, který se přišel Freudovi poklonit coby „prorokovi“ surrealismu a zároveň si od něho získat uznání, které mu Freud odmítá. Zdrojem komiky je také podivnými událostmi trvale zmatený Freudův lékař a starý kamarád Yahuda, který na poslední bolestné dny Freudova života dohlíží víc morfinem než léčbou. Téměř detektivně napínavé Jessičino vyšetřování je pravidelně přerušováno čím dál bizarnějšími nedorozuměními mezi Freudem, Dalim a Yahudou, občas zacházejícími do kritických rozborů surrealismu a psychoanalýzy, reminscencí nacismu a londýnských příprav na válku. Dramatický zvrat přichází s odhalením, že Jessica je dcera oné Freudem chybně léčené sebevražedkyně a nalezla důkaz, že Freud její smrt přímo zavinil popřením své základní teorie příčin neurózy. Komedie a fraška na jevišti postupně přecházejí ve stále bizarnější chování postav a surrealistické kompozice připomínající Daliho obrazy, během nichž se úžas nad sílící dramatickou nelogičností a surreálnou nesmyslností postupně mění v závěrečné zjištění, že celá tato bláznivá událost jednoho dne a večera byla jen Freudovou surrealistickou halucinací působenou částečně výkladem snů, částečně psychonalytickým pátráním ve vlastním podvědomí, částečně senilitou a částečně morfinem. 

Apolena se vydává za muže, aby mohla naverbovat a najít svého ztraceného bratra. Musela se jím stát ze dne na den. Ustřihnout si vlasy a začít nosit kalhoty byla ještě hračka. Ale naučit se prdět a říhat před lidmi a chodit jako orangutan zabere ještě hodně času…

A teď se Apolena ocitla ve válce bez jakéhokoliv tréninku a nepřítel už je jí i ostatním rekrutům v patách. Jedinou výhodou na jejich straně je ten nejmazanější seržant v pluku. Upír žíznící po dobré kávě a vždy připravený ušpinit si ruce v boji. Aby však ve válce uspěli, musí využít všech zdrojů Podivného regimentu.

Vlahoš von Rostret byl jeden z nejslavnějších podvodníků a zlodějů, dokud nebyl nucen udělat snad největší životní rozhodnutí: nechat se pověsit nebo postavit zmírající ankh-morporkský poštovní servis zpět na nohy.

Může kriminálník uspět v šíleném poštovním světě, v němž již selhali a zahynuli i poctiví muži? Možná, že je to jediná šance vykoupit se pro toho, kdo je připravený jít za hranici očekávaných služeb.

Samuel Elánius je vyslán do divokého, mrazivého Überwaldu, který se vyrovná i pověstné Transylvanii. Má zde dohodnout pro Ankh-Morpork stabilní přísun tuku, který trpaslíci těží v místě, kde prý dopadl mýtický pátý elefant. Na své straně má mluvícího psa a reformovaného upíra.

Samuel Elánius možná dorazil jako ankh-morporkský vyslanec, ale brzy zjistí, že vše není tak, jak se mohlo zdát. Nyní je z něj psanec a uprchlík, uprostřed ledových lesů v ušmudlaných kalhotech Strýčka Váni a je pronásledován fašistickými vlkodlaky, kteří rozhodně podle pravidel nehrají.

Claire Dowie se v roce 2014 znovu vrátila ke svému brilantnímu monologu Proč nosí John Lennon sukni?, za který získala v roce 1991 London Fringe Award. V textu upravila pod vlivem dalšího zájmu o jeho uvádění některé prvky, které se v původně vydané verzi neobjevují. Jedná se o velmi pozoruhodnou a nestereotypní výpověď člověka, který stále naráží na mnohá očekávání, zařazování do společenských mezí i škatulek, o zpověď někoho, kdo nechce žít jako dívka-žena-matka, nechce nosit sukně, ve kterých se nedá hrát fotbal a odmítá přijmout pasivní roli ženy ve společnosti, která nenabízí příliš mnoho možností být tím, kým chceme být, a přitom nás stále tlačí do své konvenční škály jednání, chování, myšlení, cítění a vnímání.