Co může vést mladé lidi ze Západu k tomu, aby se odjeli zapojit do řad Islámského státu? Tato otázka stojí v jádru hry, která nabízí mnohovrstevnatý pohled na palčivý problém islámského radikalismu. Srdceryvné výpovědi tří belgických matek, které rozhodnutí svých dětí chápou jen velmi těžko, protkávají názory muslimských školáků v Londýně, kteří se denně setkávají s projevy nedůvěry a rasismu, a celé plejády akademiků a odborníků v boji proti teroru. Nejčerstvější dění je uváděno do historického kontextu sporů mezi sunnity a šíity i amerických vojenských intervencí. Ale také do kontextu konkrétních lidských životů.

            Autorka hry nepředstírá, že by na otázku rostoucí radikalizace a terorismu existovalo snadné řešení. Předkládá ovšem divákovi mozaiku, která ho nutí nahlédnout problém z více stran a vytvořit si informovaný názor. A to není málo, ve chvíli, kdy právě černobílé vidění světa se radikální organizace snaží svými útoky vyprovokovat. Zatím se jim to, zdá se, daří: od polarizujících výroků George Bushe po útocích z 11. 9. 2001, že „buď jste s námi, nebo proti nám,“ až po aktuální protiimigrační tendence a projevy rasové nenávisti.

            Hra je kompletně založena na doslovných záznamech rozhovorů s reálnými osobami a byla uvedena v dubnu 2016 v londýnském Národním divadle.

Příběh Judy Ben Hura, který je z Jeruzaléma poslán do římského otroctví, zachrání život římskému vojevůdci a stane se obdivovaným vozatajem v závodech koňských spřežení, aby cestou domů do Judeje potkal jistého Ježíše Krista, možná znáte z filmu z roku 1959, který dostal 11 Oscarů a ve kterém coby hrdinný Ben Hur zářil Charlton Heston.

Možná znáte i Patricka Barlowa. Je to britský herec a autor i u nás hraných a populárních 39 stupňů anebo Mesiáše. Ve svých hrách se s oblibou pouští do inspirací filmovými žánry, ať už je to hitchcockovský thriller ve 39 stupních anebo nabubřelý historický velkofilm v Ben Hurovi. 

Ze setkání Patricka Barlowa s Ben Hurem totiž vzejde podobně velkolepá komedie, jakou je 39 stupňů. I zde Barlow pracuje s principem divadla na divadle, historickou fresku sehraje poloamatérská divadelní společnost principála Daniela Veila, čítající toliko čtyři herce (autor nespecifikuje pohlaví, nicméně jeden z herců hraje všechny ženské role). Autor a principál v jedné osobě samozřejmě hraje i hlavní postavu, jeho spoluhráčem je zkrachovalý shakespearovský herec, hvězda velšské telenovely a vycházející sexy TV hvězdička. A jako ve správném divadle na divadle dochází k mnoha komickým situacím, technickým problémům, přebreptům a jiným zábavným momentům. Jelikož čtyři herci hrají několik desítek postav, dochází k mnoha komickým situacím zaviněným rychlými převleky a skoky mezi pohlavími postav. Odhodlaní herci i tak se vším nasazením předvedou i onu slavnou scénu se závodem koňských spřežení – a to za pomoci zahradních traktůrků. Do děje jsou zapojeni i diváci, kteří si trochu nedobrovolně zahrají v masové scéně námořní bitvy.

Barlowův Ben Hur vychází z nejlepší tradice britského lehce absurdního, sarkastického humoru, který bude jistě blízký nejen milovníkům Monty Pythonů. I Ježíš tu lehce ironicky glosuje, že těch posledních pár dní života byl tedy pěkný kříž. Jak děj spěje ke konci, divadlo na divadle se pomalu rozpadá, nic nefunguje, komické situace se vrší jedna na druhou ad absurdum, mezi čtveřicí herců dojde k milostnému trojúhelníků a všichni už jen s údivem sledují, jak Ježíš za zvuků Mahlerovy symfonie vystoupá na nebesa a spadne opona. Drastická, šílená a neskutečně vtipná, taková je Barlowova verze Ben Hura.

Ben Hur byl poprvé uveden v londýnském Watermill Theatre v červenci 2012.

Akademická divadelní společnost uvádí další inscenaci a libuje si, že tentokrát obsazení vyhovuje počtu členů souboru. V předchozích letech museli hry přizpůsobovat ansámblu. Uváděli 2 sestry nebo Jednoho muže ve člunu.  Nyní jim ale nic nestojí v cestě, ani problémy s obsazením, ani technické zádrhele. Jakmile se však inscenace rozběhne, jedna vtipná nehoda střídá druhou a herci začínají pod tlakem ztrácet nervy. Podaří se jím však vrátit představení do těch správných kolejí dříve, než spadne poslední opona?

Fraška o inscenování detektivní hry, která objevuje nebývale vtipné možnosti divadla na divadle, se na West Endu těší nebývalému úspěchu a stala se diváckým hitem, ale i miláčkem kritiky. Hra mimo jiné obdržela cenu Olivier za nejlepší komediální text roku 2015.