Monodrama Jašek je rozděleno do 14 scén, jež spojuje jediná postava a místo děje. Divadelní herečka ve středních letech Magda se stará o svého pětiletého syna Jaška. Magda je dlouholetou členkou souboru místního divadla, nicméně ráda by se vymanila z rutiny a průměrnosti, které jí monotónní život přináší a přihlásí se proto na konkurs do pařížského muzikálu. Vstup do „hvězdného světa“ se jí ovšem nepodaří zvládnout zrovna nejlépe, tedy alespoň tak si to zpočátku Magda myslí. Neurotickou Magdu proto začne ovládat palčivý pocit, že nutně potřebuje získávat kontakty, aby se propracovala ve své kariéře o nějaký ten stupínek výš. Začne se ucházet o přízeň slavné herečky hostující v divadle, která se však ukáže jako naprosto nesnesitelná a Magda ji nakonec zavrhne. Kvůli své následné depresi a absenci na generální zkoušce je Magda dokonce vyhozena z divadla. Události však naberou nečekaný směr...

Hra je vystavěna jako typické monodrama, promluvy hlavní hrdinky jsou adresovány neviditelnému synovi, který se skrývá pod ubrusem stolu a úsečně reaguje pouze nezřetelným mumláním, případně rámusem. Velký kulatý stůl se tak stává ústřední dominantou jeviště. Magda popisuje v každé scéně své příhody z divadla i ze života, v jejích výstupech se výrazně prosazuje situační a slovní humor, kontakt se světem probíhá prostřednictvím telefonu a (opět neviditelné) Jaškovy chůvy. Nechybí ani pro autora typické znaky magického realismu (snové scény, nadpřirozené postavy andělů apod.). Role Magdy nabízí skvělou hereckou příležitost.

Polská a světová premiéra dramatu Jašek proběhla v rámci mezinárodního divadelního festivalu Malta v Poznani v roce 1999. V témže roce byl text oceněn na festivalu pořádaném televizním studiem TVP ve Vratislavi jako nejlepší scénář televizní inscenace.

Hořkosladká komedie o genderu a sexualitě, o hledání a nacházení. 

Alice už sedm let žije v Rotterdamu se svou partnerkou Fionou a nechce se vrátit do Británie, protože se bojí přiznat rodičům, že je lesba. Blíží se silvestrovská noc a Alice se konečně rozhodla, že rodičům napíše. Ale ještě než svůj email odešle, sdělí jí Fiona, že se cítí být mužem a teď by jako muž chtěla začít i žít. Zatímco se Fiona/Adrian soustředí na svou proměnu, Alice se s novou situací snaží vyrovnat. Zpod vtipného, téměř sitcomového povrchu dialogů se vynořuje hlubší téma naší kostrbatě utvářené identity. Brittain diváky na malém prostoru a se čtyřmi postavami nejdřív rozesměje, aby je pak nechal odejít z divadla s hlavou plnou otázek. 

Potká se Brit, Francouz a Ir… takových vtipů znáte spousty. Ale když se o prázdninách v jedné slunečné vile sejdou najednou hned tři nájemci – britský pár, francouzský pár a irský pár, seběhne se řada svěžích komických situací, které autor úspěšné komedie Dokonalá svatba servíruje s lehkostí sobě vlastní.

Dovolená na Francouzské riviéře má být pro Judy a Freda příležitostí opět zažehnout jejich dlouholeté manželství. To by však nesměli vilu sdílet s francouzským párem majitelů, z něhož on by nesměl být tak pekelně šarmantní a ona tak nebezpečně atraktivní. A taky by s nimi nesměl být ani pár starých přátel z Irska, se kterým, jak se ukáže, sdílí mnohem více než společnou dovolenou.

Krásné slunečné londýnské ráno, letadla za sebou nechávají vzdušné dráhy na obloze bez jediného obláčku. Vtom se najednou ozve výbuch a tisíci lidem ve městě už navždy změní život. Šest přeživších se schází v podpůrné skupině, aby se svěřili se svým příběhem – čeho byli svědkem v ten osudný den a jak to změnilo jejich život.

Hra britského dramatika Stuarta Sladea je psaná verbatim metodou a sleduje osudy svědků fiktivního teroristického útoku. I přes závažné téma a jasnou inspiraci ve skutečných událostech se textu daří být současně krutou, dojemnou, ale místy i skutečně vtipnou výpovědí o dnešní době, kdy se hrozba terorismu stala součástí našich každodenních životů.

Hra se pro velký úspěch po prvním uvedení v Theatre503 přesunula na West End.

Promiňte, omyl, je jedna z nejslavnějších rozhlasových detektivních her, která se krátce po své premiéře dočkala mnoha rozhlasových repríz. Její autorka, scénáristka Lucille Fletcherová použila k vystavění napínavé detektivky oblíbený rozhlasový fenomén – telefonní přístroj. Jeho prostřednictvím se hlavní hrdinka hry, paní Stevensonová, dozví o chystané vraždě, ale ještě dlouho jí není jasné, koho se hrozba vlastně týká… Hra je bravurní monodrama (u nás v televizní inscenaci v 60. letech s Jiřinou Šejbalovou v režii Jiřího Weise). Tato dramatizace využívá divadelní prostor pro více herců a změn prostředí. Je nutno si uvědomit, že v době mobilů, ve čtyřicátých letech telefonní technika fungovala jinak, než dnes v době moderních přístrojů. Přesto téma odosobnění (psych. alienace) je stále více aktuální, a i dnes hororově mrazí.