Hlavním hrdinou je chlapec David, kterého sledujeme mezi jedenáctým a třináctým rokem jeho života. Díky své bujné fantazii žije v přesvědčení, že jeho zesnulý otec byl vyslaný jako kosmonaut do vesmíru, aby opravil rozbitou planetu. Je právě ve věku, kdy se chlapci začínají zajímat o děvčata i jinak než jen jako o potenciální terč posměchu a kanadských žertíků. Jenže se zdá, že Davida vlastně děvčata zas až tolik nezajímají…

Toto monodrama napsané z pohledu samotného hrdiny je fascinujícím portrétem chlapce, který se snaží vypořádat jak s nenadálou absencí otcovského elementu ve svém životě, tak s oním zvláštním emočně-fyzickým pnutím… Hře přidává na síle dětská čistota a nevinnost, se kterou je na problematiku nahlíženo a na kterou tolik dospělých lidí zapomíná…

První školní den, tři chlapci a tři dívky. Do desáté třídy přestoupí nový žák Miki, jehož matka odjela do Itálie, a chlapec teď bydlí u tety a strýce. Od samého začátku školy je terčem šikany ze strany spolužáků Alexe a Boba. Snaží se utéct do světa fantazie a domnělého přátelství s Lenou, do které je zamilovaný. Lena vyrůstá jen se sestrou, jejíž přítel ji jednoho večera znásilní. Andra si připadá tlustá a rozhodne se, že už nikdy neopustí byt. Bobo, bojuje s faktem, že jeho babička je nemocná. Alex se rozejde s Lenou, aby se mohl líbat s její nejlepší kamarádkou Laurou. Na konci školního roku se Miki v momentě, kdy ponižování překročí míru snesitelnosti, odhodlá k hrůznému činu.   

Znepokojivá exkurze do světa dospívajících středoškoláků, jejichž rodiče odcestovali za prací do zahraničí, a musí tak vyrůstat u příbuzných. Skrze dialogy a zejména vnitřní monology postav odkrýváme jedno z nejméně příjemných témat nejen v soudobém Rumunsku – jak dnešní nemocná společnost nutí rodiče opustit své děti, které pak vyrůstají v osamělosti a nedostatku lásky, bez cíle. Zbydou jim jen letadla z papíru a rány, které se zřejmě nikdy nezacelí…

V letošním roce pořádá DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentura již počtrnácté překladatelskou dílnu. Workshop je určen začínajícím překladatelům, ať už z řad studentů filologických oborů, či naopak studentů divadelních škol a dalších, kteří mají dostatečné jazykové vybavení a zájem o divadelní texty.

Překladatelská dílna DILIA je v letošním roce zaměřena na oblast současné rumunsky psané dramatiky. Smyslem překladatelské dílny je přiblížit účastníkům problematiku překladu divadelního textu. Každý účastník během workshopu přeloží jednu divadelní hru. Účastníci budou pracovat pod vedením zkušených překladatelů a dramaturgů, s nimiž budou průběžně svou práci konzultovat. Na společných setkáních budou moci diskutovat průběh práce s ostatními účastníky dílny. Odbornými tutory jsou v letošním roce Jarmila Horáková, Jitka Lukešová a Jiří Našinec. 

Na závěrečném večeru, který celý projekt uzavře, budou formou scénického čtení představeny všechny přeložené texty. Slavnostní zakončení Překladatelské dílna DILIA 2018 proběhne v listopadu tohoto roku ve VILE Štvanice.

V rámci Překladatelské dílny DILIA 2018 budou přeloženy následující tituly: 

Elise Wilk: Crocodil
Stipendistka: Tereza Kortusová
Tutorka: Jarmila Horáková

Elise Wilk: Papírová letadla
Stipendistka: Klára Našincová
Tutor: Jiří Našinec

Bogdan Georgescu: Antisocial 
Stipendistka: Micaala Rotaru
Tutorka: Jitka Lukešová

Projekt vzniká za podpory Dozorčí rady DILIA a Fabulamundi – Playwrighting Europe.

Starý pan Pollit, hlava bohaté jižanské rodiny, se vrací z nemocnice. Všichni, kromě něho a jeho manželky vědí, že zpráva o jeho uzdravení je milosrdná lež. On však, posílen falešnými nadějemi i svou buldočí povahou, se pokouší vyřešit životní krizi svého syna Bricka. V sázce je mnohé - zbývá totiž rozhodnout komu odkáže své miliony. Významnou spojenkyni nalezne ve své snaše - "kočce" Maggie.

Mladá žena má už dost divadelních inscenací plných naturalismu a mrtvých klišé. Řešení? Svrhnout patriarchát.

Provokativní hra britské autorky Elly Hickson vybízí k úvahám nad povahou tvorby, možností sebevyjádření, a to zejména z pozice ženy, a strukturou naší společnosti. Tyto otázky zkoumá autorka nejen skrze témata ve hře obsažená, ale i její formu. Co začíná jako slovní přestřelka mezi dvěma postavami, jako vášnivý proud stížností na současný stav divadelního umění, je vzápětí zarámováno jako fiktivní scéna, divadlo na divadle; fiktivní scéna je zase vzápětí označena za biografickou. Vrstevnatý tvar přináší s každým dalším střihem novou perspektivu a nutí diváka vidět věci znovu a znovu v novém kontextu. Mísí při tom ostrou argumentaci s obrazivými prvky fantazie a mýtu.

Hra byla poprvé uvedena v prestižním londýnském divadle Almeida v dubnu 2018.

Linda je úspěšná žena po padesátce. Vlastními silami se vypracovala na jednu z nejvyšších pozic v kosmetické společnosti. Díky své práci, jak věří, šíří pozitivitu a pomáhá ženám získávat sebevědomí. Její nejnovější prezentace ale nedopadne zdaleka tak, jak očekávala: navrhovaná reklamní kampaň, zaměřená na ženy středního a staršího věku, by byla podle vedení firmy totálním přešlapem. Pozitivní slogany totiž přece mají smysl jen tehdy, když osloví mladší generace s největší kupní silou.

Co když se ale ve stejnou chvíli začnou objevovat trhliny i v jejím soukromí? Zdánlivě perfektní život, který vedla ještě před pár dny, se rázem mění v pouhou iluzi, vše se s nečekanou rychlostí vymyká kontrole. Linda navíc není jediná, kdo musí bojovat o své místo v životě: i její dcery naráží na překážky světa, kde stále nepanují rovné příležitosti. Každá z postav si tak musí sama za sebe najít způsob, jak se v životě prosadit a jak se vyrovnat s nároky, které na ně společnost klade.